12 C 166/2021-64 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 6. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 992.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 200.000 Kč. K odůvodnění uvedl, že [právnická osoba] [anonymizováno] ., [IČO], s žalovanými dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru zajištěném nemovitostí v úhrnné výši 1.275.750 Kč skládající se z půjčené částky 450.000 Kč, poplatku 15.750 Kč a kapitalizovaného úroku 810.000 Kč, a to s 12% ročním úrokem, podle které měli žalovaní úvěr splácet ve 180 měsíčních splátkách po 7.000 Kč. Žalovaní spláceli nepravidelně a dostali se do prodlení. Splatnost pohledávky nastala ke dni 3. 7. 2018. Žalovaní na úvěr zaplatili celkem 283.750 Kč. Mezi účastníky smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, max. však 200.000 Kč, žalobce proto nárokuje z tohoto titulu tuto částku. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek zn. [číslo ] ze dne [datum] postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] ., následně na základě projektu fúze sloučením došlo k fúzi zanikající [právnická osoba] [anonymizováno] . do nástupnické [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Ode dne 1. 12. 2020 přešla veškerá práva a povinnosti zanikající [právnická osoba] [anonymizováno] . na nástupnickou společnost [právnická osoba] (žalobce). 2. Žalovaná 2) uvedla, že když si brali úvěr, bylo to za situace, kdy měli několik menších úvěrů, proto se obrátili na finančního poradce s žádostí o přeúvěrování, bylo jim přislíbeno, že když uzavřou tuto smlouvu, po třech měsících dostanou úvěr od [banka]. Bylo však požadováno, aby ručili bytem. U společnosti žalobce měli již před uzavřením této smlouvy jiný úvěr, který byl také zajištěn zástavním právem na jejich byt, tento úvěr by uhrazen novým úvěrem, pro který je vedeno soudní řízení. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky smlouvy byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovaným byla poskytnuta částečně hotovostně, částečně bezhotovostně částka 450.000 Kč. Žalovaní se zavázali uhradit jistinu ve výši 450.000 Kč, úrok ve výši 12 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 15.750 Kč, tedy celkem částku 1.275.750 Kč ve 180 měsíčních splátkách ve výši 7.000 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl zajištěn zástavním právem k bytu žalovaných, byla sjednána smluvní pokuta. 4. Dále byl soudu předložen doklad o zaplacení poplatku za vyřízení úvěru 15.750 Kč, doklady o úhradě exekucí a způsobu výplaty úvěrované částky 450.000 Kč. 5. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 3. 7. 2018 bylo zjištěno, že úvěr byl zesplatněn z důvodu zjištění nové exekuce. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že žalovaným bylo oznámeno postoupení pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno]. 6. Dále byly soudu předloženy doklady, na základě kterých bylo jednáno o uzavření smlouvy. Z těchto soud zjistil, že ke dni 26. 6. 2017 žalovaní nebyli vedení v centrální evidenci exekucí. Z žádostí o poskytnutí úvěru (č.l. 52 - 55 spisu) soud zjistil, že tyto žádosti podepsala pouze žalovaná 2), kdy z těchto žádostí bylo zjištěno, že žalovaná 2 uvedla, že je důchodkyní, žádá o spotřebitelský úvěr 200.000 Kč na 10 let, pobírá důchod 10.013 Kč a dále má příjem z brigády 2.000 Kč, označila výdaje 2.500 Kč. U žalovaného 1) je pak v žádosti o stejný úvěr uvedeno, že je zaměstnán s příjmem 20.000 Kč, výdaje jsou zde uvedeny 2.580 Kč + 1.166 Kč. Z doplnění žádostí o úvěr soud zjistil, že dne 29. 6. 2021 bylo požádáno o úvěr 450.000 Kč na 15 let. Je zde uvedeno, že průměrný příjem domácnosti činí 30.142 Kč, výdaje 6.246 Kč. Doloženy byly výplatní pásky žalovaného 1), pracovní smlouva žalovaného 1), dohoda o provedení práce žalované 2), SIPO, rozhodnutí o přiznání důchodu žalované 2) a složenka. Na základě toho byla provedena finanční analýza (č.l. 24), z níž vyplynulo, že žalovaným lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 21.896 Kč. 7. Soudu byla předložena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které pak žalobce doložil svou aktivní legitimaci ve věci. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář. 8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru naprosto nesprávně posoudil úvěruschopnost žalovaných. Při jednání o poskytnutí úvěru bylo zřejmé, že se jedná o úvěr na dobu 15 let, kdy žalovaná měli každý měsíc hradit částku 7.000 Kč. V době uzavření úvěru již byla žalovaná 2) starobní důchodkyní, žalovaný 1) pak byl ve věku 61 let, tedy ve věku blízkém důchodovému věku. Je naprosto nemyslitelné, že by byli schopni po takto dlouhou dobu splácet částku 7.000 Kč měsíčně, kdy je třeba také zvážit, že s přibývajícím věkem lze očekávat postupné vyšší nároky v souvislosti se zdravotním stavem žalovaných. Poskytnutí úvěru za podmínek nastavených žalobcem (jeho právním předchůdcem) se soudu jeví jako neuvážené, neseriózní, kdy lze domýšlet i to, že se zde kalkulovalo s tím, že je zde zástava na byt. Poskytovatel úvěru se nechoval vůči žalovaným odpovědně a profesionálně, byť nutno je dodat i to, že žalovaní se též chovali nezodpovědně – zřejmě motivováni tím, že nemohou dostát svým finančním závazkům. 17. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaných a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. V tomto směru je třeba odkázat též na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Je třeba uzavřít, že byť žalovaní se chovali nezodpovědně, je zde větší odpovědnost na straně právního předchůdce žalobce, který jako odborník na danou problematiku, kterou provozoval jako svou obchodní činnost, neměl dopustit, aby byla uzavřena takto nevýhodná a pro žalované obtížně splnitelná smlouva a žalované měl svým odborným přístupem ochránit před tímto nerozvážným úkonem. 18. Skutečností však je, že žalovaným byla v jejich prospěch poskytnuta částka 450.000 Kč na základě neplatného právního důvodu. 19. Dle § 2991 odst