12 C 187/2021-57 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 28. 11. 2020 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky činící v součtu 45.904,18 Kč s přísl. se zdůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným celkem tři smlouvy o půjčce, na základě kterých poskytl žalovanému peněžní půjčky, které měl žalovaný vrátit spolu s poplatky ve sjednaných splátkách. Žalovaný však poskytnuté půjčky řádně a včas nehradil. Právnímu předchůdci žalobce proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne [datum] na žalobce. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6.960 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Podpisem smlouvy o půjčce žalovaný potvrdil, že částku 10.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce na žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8.352 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč. Podpisem smlouvy o půjčce žalovaný potvrdil, že částku 12.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce na žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 6.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4.176 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 192 Kč. Podpisem smlouvy o půjčce žalovaný potvrdil, že částku 6.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce na žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne [datum]. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Smlouva o půjčce byla uzavřena před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku se tak smluvní vztah nadále řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 657 o. z., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla ve třech případech uzavřena smlouva o půjčce. Dále bylo doloženo, že předmět půjčky byl žalovanému vždy reálně předán. V souladu s ustanovením § 657 o. z. a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byl žalovaný povinen vrátit právnímu předchůdci žalobce dohodnutým způsobem předmět půjčky. Žalovaný v řízení netvrdil a ani žádným způsobem nedoložil, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení půjčky nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být půjčka vrácena, proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení dlužné jistiny a ohledně úroku z prodlení (v žalobě částečně kapitalizovaného), neboť nezaplacením půjčky ve lhůtě splatnosti, se žalovaný následujícího dne po splatnosti jednotlivé splátky dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti, dle § 517 odst. 2 o. z. tak žalobci přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.015 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.837 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45.904,18 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč. Pro úplnost soud dodává, že k aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor, kde žalobce doplňuje jen výše uvedené údaje, a ostatní skutková tvrzení zůstávají nezměněná.