12 C 203/2020-57 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 4.115 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo ], vedené v registru vozidel jako provozované, jehož provozovatelem je žalovaný, nemělo v období od 26. 7. 2018 do 11. 11. 2018 sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Vozidlo tak bylo nepojištěno 109 dní. Žalobci vznikl dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. nárok na příspěvek a dle § 4 odst. 4 téhož zákona na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce žalovanému zaslal výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 10. 3. 2019. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému podal odpor žalovaný. V odporu uvedl, že od podzimu 2019 se potýká s [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno], kvůli kterým byl [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizována tři slova], a to opakovaně, také byl [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno 7 slov]. Přišel kvůli tomu o bydlení, pobírá invalidní důchod, ze kterého mu jsou exekučně prováděny srážky. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z výzvy žalobce ze dne 24. 1. 2019 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu za nepojištěné vozidlo, a to za nepojištěné období od 26. 7. 2018 do 11. 11. 2018, tj. za 109 dní. Znovu vyzval žalobce žalovaného k úhradě písemnými upomínkami. Ze zprávy Městského úřadu Znojmo, odbor správní, oddělení registru vozidel a registru řidičů, soud zjistil, že žalovaný byl v době od 26. 7. 2018 do 11. 11. 2018 vlastníkem (provozovatelem) vozidla [registrační značka]. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Po provedeném dokazování soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Nárok žalobce na dlužnou částku vyplývá z ust. § 4 zákona č. 168/1999 Sb. Soud má prokázáno, že žalovaný jakožto vlastník (provozovatel) vozidla neuhradil příspěvek za nepojištěné vozidlo. Žalovaný pak nárok žalobce žádným způsobem nezpochybnil ani nevyvrátil. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 4.115 Kč spolu s úrokem z prodlení. Nárok žalobce na úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný soudu sdělilo, že si je vědom svých závazků, aktuálně pak není schopen jednorázově dluh uhradit. Soudu doložil, že je invalidní, nemá jiný příjem než invalidní důchod, z něhož mu je exekučně srážena částka. Dále doložil, že aktuálně bydlí na ubytovně za nájemné 4.750 Kč měsíčně. Podle názoru soudu je tak spravedlivé, aby byla žalovanému dána možnost dluh splácet, kdy on sám se vyjádřil tak, že je schopen splácet splátky ve výši 200 Kč, což při doložených příjmech, výdajích, [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno] žalovaného je zřejmě maximální možná částka, kdy v případě exekuce by ani na tuto nebylo zřejmě dosaženo vzhledem k tomu, že na invalidní důchod žalovaného je již exekuce vedena. S přihlédnutím k [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno] a sociálnímu stavu žalovaného pak soud dospěl k závěru, že je vhodné v daném případě použít ustanovení § 150 o.s.ř. a nepřiznat úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Soud zohlednil zejména to, že za svůj [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno] žalovaný nijak nemůže a nezavinil si jej. Proto bylo rozhodnuto o použití § 150 o.s.ř.