12 C 221/2021-42 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2021 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky 10.284 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou půjčku a poplatek ve výši 4.288 Kč, a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 251 Kč. Nehradil však splátky řádně a včas. Poslední splátka byla stanovena na 10. 11. 2019. Pohledávka byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovanou částku tvoří dluh na půjčce 5.996 Kč a dluh na poplatku ve výši 4.288 Kč, dále úroky a úroky z prodlení. Žalovaný uhradil do uzavření smlouvy o postoupení pohledávky 1.004 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], smluvních podmínek smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný jako zákazník se dohodli dne [datum] na poskytnutí zápůjčky pro žalovaného ve výši 7.000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit 7.000 Kč, poplatek 4.288 Kč, celkem 11.288 Kč v 45 týdenních splátkách po 251 Kč, poslední splátka měla činit pouze 244 Kč. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum]. 5. Výzvou k plnění ze dne 20. 1. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zčásti důvodně. Soud má prokázáno, že společnost [právnická osoba] žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 7.000 Kč. 8. Podle § 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru. Dále bylo doloženo, že předmět úvěru byl žalovanému reálně předán, tedy převeden do jeho dispozice. 13. Při rozhodování soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 v e věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel řádně nezjistil a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, kdy soudem byl vyzván k průkazu procesu přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, toto však nijak nedoložil. Žalobce z důvodu porušení své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny 7.000 Kč, podle předloženého splátkového kalendáře žalovaný splatil žalobci 1.004 Kč, proto soud žalobci přiznal pouze částku 5.996 Kč s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z této částky za dobu od 11. 1. 2019 do 20. 1. 2020 a dále od 21. 1. 2020 ve výši 9,75 % ročně až do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, míra úspěchu a neúspěchu je na obou stranách podobná a proto nebyla přiznána náhrada nákladů ani jedné procesní straně.