14 C 32/2021-68 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 30. 3. 2021 se žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ žalobce“) po žalované domáhá zaplacení částky [číslo], neboť právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] poskytl žalované peněžní prostředky v částce ve výši 22.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s částkou ve výši 19.017 Kč sestávající z úroku v částce 3 935 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, z odměny za zpracování a doručení v částce 8.596 Kč a za komfortní splácení v částce 6 486 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 684 Kč se splatností poslední splátky dne 23. 5. 2019. Žalovaná však splátkový kalendář nedodržela, poslední splátku zaplatila dne 27. 4. 2018 [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou dne [datum] na žalobce. Po postoupení pohledávky nebylo uhrazeno ničeho. Žalovaná částka po částečném zpětvzetí sestává z dlužné jistiny ve výši 20.748,44 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 15.212,43 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 20.748,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.056,41 Kč vzniklých zákonnou sazbou od 5. 5. 2018 do 23. 5. 2019 z dlužné jistiny tak, jak se stávala postupně splatnou z dlužné částky specifikované v přípisu žalobkyně ze dne 18. 10. 2021, dále roku ve výši 29 % ročně z částky 20.748,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 4.044,79 Kč, který vznikl sazbou 29 % ročně z dlužné jistiny 20.748,44 Kč od 24. 5. 2019 do 20. 1. 2020. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 22.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 19.017 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 3.935 Kč, částky za zpracování 8.596 Kč a částky za komfortní splácení 6.486 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po [částka] s tím, že splatnost první splátky byla stanovena do 7 dnů od data uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu zbylé částky půjčky s příslušenstvím. RPSN byla stanovena v rámci smluvních podmínek sazbou 230,58 %, zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 29 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, kdy v článku 9.1 je stanoveno, že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaná potvrdila, že částku 22.000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce na žalobce, o postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem původního věřitele ze dne [datum]. Z předložené karty zákazníka bylo zjištěno, že před poskytnutím zápůjčky byly nikoli povrchně zkoumány příjmy a výdaje žalované, její majetková a rodinná situace, kdy byl doložen třemi výplatními páskami její čistý měsíční příjem ve výši 20.551 Kč čistého, z čehož důvodně vyplynul předpoklad, že žalovaná byla s to dostát svým závazkům ze smlouvy. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Dále bylo doloženo, že předmět zápůjčky byl žalované reálně předán. V souladu s ustanovením § 2390 o. z., a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byla žalovaná povinna vrátit právnímu předchůdci žalobce dohodnutým způsobem předmět zápůjčky. Žalovaná v řízení netvrdila a ani žádným způsobem nedoložila, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení zápůjčky nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být zápůjčka vrácena. Nezaplacením zápůjčky ve lhůtě splatnosti se žalovaná následujícího dne po splatnosti zápůjčky dostala do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 o. z. tak žalobci přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Žalobci byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v dotčeném rozsahu vyhověl. Jde-li však o částečně kapitalizovaný úrok z prodlení požadovaný z dlužné jistiny za dobu od 24. 5. 2019, tento přiznán nebyl. Daná smlouva o zápůjčce stanoví úrok z prodlení jako pevný, který přísluší pouze po dobu trvání smlouvy. Doba trvání smlouvy je přitom vymezena splatností poslední sjednané splátky, tj. do 24. 5. 2019, tedy byla sjednána na dobu určitou, jak je ve smlouvě explicitně stanoveno. V článku 6 smlouvy zakotvující práva poskytovatele úvěru v souvislosti s prodlením žalovaného přitom právo na smluvní úrok absentuje. Soud za dané situace nedovodil existenci smluvního ujednání o úroku z jistiny po 24. 5. 2019, resp. z textu smlouvy dovodil, že po tomto datu jistina úročena být dle smluvního ujednání neměla. Předmětná smlouva má přitom adhezní charakter, její případný výklad směřující k tomu, že by měla společnost [právnická osoba] právo na smluvní úrok i po 24. 5. 2019, by byl pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelný, smlouva by tak byla ve smyslu § 1800 odst. 1 občanského zákoníku v dotčené části neplatná pro zjevný rozpor se zákonem. Řízení bylo co do částky 1.010,32 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení k 20. 1. 2020 zastaveno, neboť žalobce vzal svou žalobu v této části částečně zpět, a to na výzvu soudu, kdy byl upozorněn na rozpor mezi žalobním tvrzením ohledně splatnosti jistiny a petitem žaloby v části týkající se kapitalizovaného úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení co do předmětu řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7.053,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.439 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 960,87 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 2 540 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (tj. vyjádření žalobce ze dne 17. 9. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4.640 Kč ve výši 974,40 Kč. Pro úplnost soud dodává, že k aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy o zápůjčce a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor, kde žalobce doplňuje jen výše uvedené údaje, a ostatní skutková tvrzení zůstávají nezměněná. Jde-li o vyjádření žalobce ze dne 6. 5. 2021, toto v zásadě upřesňuje identifikaci žalované, která již má být součástí žaloby, za kterou byla odměna přiznána. Za zpětvzetí žaloby ze dne 18. 10. 2021 odměna přiznána nebyla, neboť zpětvzetí plně zavinil žalobce.