14 C 41/2021-55 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 15. 6. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 12 881 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s ní žalovaná uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu, ke které došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci k tomu určené, zájemce vyplnil požadované údaje, následně proběhl automatizovaný schvalovací proces, po schválení žádosti se na internetových stránkách objeví text rámcové smlouvy a telefonní číslo, které žadatel uvedl v žádosti a je zaslán podpisový SMS kód, ve chvíli, kdy kód zájemce zadá na webovou stránku, je rámcová smlouva uzavřena a následně odeslána na e-mailovou adresu, v daném případě [email]. Při uzavírání první smlouvy je ověřena identita žadatele, v případě vyplácení úvěru na bankovní účet musí klient odeslat 1 Kč na bankovní účet žalobkyně, pokud je bankovní účet veden na jméno, které se shoduje se jménem žadatele o úvěr, je následně na účet schválená výše úvěru převedena. Žalobkyně při uzavírání smlouvy zhodnotila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, zkoumala její úvěruschopnost prostřednictvím registrů a insolvenčního rejstříku. Na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum] byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet, včetně poplatků za express výplatu ve výši 199 Kč a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěr s poplatky a úroky podle smlouvy byl splatný ve 24 měsíčních splátkách podle splátkového kalendáře. V daném případě byla částka 10 000 Kč zaslána dne [datum] na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě číslo [bankovní účet], žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, byla informována a vyzývána k úhradě dluhu, žalované podle uzavřené smlouvy byla průběžně účtována smluvní pokuta a účelně vynaložené náklady s vymáháním, úvěr byl zesplatněn ke dni 6. 4. 2020 a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu. Ke dni podání návrhu žalovaná dlužila nesplacenou jistinu 8 332 Kč, úroky celkem 1 960 Kč, vynaložené náklady upomínání 560 Kč a smluvní pokuty 2 029 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou, na výzvu nereagovala. Žalobkyně se domáhá přiznání úroků z prodlení v zákonem stanovené výši, pro účely řízení kapitalizovala úrok z prodlení za období od 7. 5. 2020 do 4. 6. 2021 částkou 972,56 Kč a ode dne 5. 6. 2021 do zaplacení požaduje přiznání úroků z prodlení ve výši 10 % ročně za období prodlení žalované. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že v případě žalované řádně splnila svoji povinnost prověřit její bonitu spotřebitele, byla posouzena její příjmová a výdajová stránka s využitím statistického modelu, byly zkoumány všechny základní parametry s využitím automatizovaného systému, v případě pochybností ohledně bonity je prováděná kontrola klienta v externích registrech. Žalovaná byla na mateřské dovolené s čistým měsíčním příjmem 10 000 Kč, čistým příjmem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, s jednou vyživovací povinností a bylo zohledněno životní minimum člena domácnosti ve výši 3 410 Kč. Žalobkyně provedla lustrace v registrech SOLUS, NRKI, ISIR a CEE, nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti a nebyla vedena v insolvenčním rejstříku. 3. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování. 4. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části, neboť soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované. 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně je společností, která je oprávněna podnikat v předmětu podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které se účastníci dohodli o vyplnění a odeslání žádosti o úvěr na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa], žalované byla půjčka poskytnuta s tím, že půjčka byla převedena na bankovní účet uvedený žalovanou. Z předložené úvěrové smlouvy ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí finančních prostředků ve výši 10 000 Kč, ve smlouvě bylo dohodnuto, že žalovaná uhradí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, splatnost úvěru byla stanovena na 24 splátek s tím, že úvěr bude poskytnut na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě, za doplňkovou službu express výplata 199 Kč a bylo dohodnuto zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 % z jistiny úvěru, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky, z předložené smlouvy bylo prokázáno, že úvěr byl poskytován s roční úrokovou sazbou ve výši 49,20 %. Podpis byl uskutečněn elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, podpisový SMS kód byl žalované zaslán na telefonní číslo uvedené žalovanou. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované byla odeslána částka 10 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo prokázáno, že žalovaná na zaplacení dluhu poskytla částku 5 284 Kč v období od 17. 8. 2019 do 4. 6. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 9. 2020 bylo prokázáno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky v dodatečné lhůtě. 6. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované sdělila, že byla posouzena příjmová a výdajová stránka s využitím statistického modelu, byly zkoumány všechny základní parametry s využitím automatizovaného systému, v případě pochybností ohledně bonity je prováděná kontrola klienta v externích registrech. V době uzavření smlouvy byla žalovaná na mateřské dovolené s čistým příjmem 10 000 Kč, uvedla další čistý příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč, který nebyl žádným způsobem doložen, vůbec nejsou uvedeny odhadované výdaje, není řešena otázka bydlení, měla jednu vyživovací povinnost, soudu nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žádným způsobem nebyly prokázány měsíční životní výdaje žalované popř. členů domácnosti a hrazení nákladů na bydlení. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008 [číslo] o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, z toho důvodu byla žalovaná povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru. 7. Skutečností tedy je, že žalovaná vyčerpala částku 10 000 Kč. Podle názoru soudu je tak třeba aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení. 8. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, dle přehledu splátek žalovaná zaplatila celkem 5 284 Kč, proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni nedoplatek poskytnuté jistiny úvěru ve výši 4 716 Kč (10 000 Kč