21 C 130/2021-45 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 1. 4. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 5 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba ] [příjmení], [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] žalovaným dne [datum] uzavřel dálkově smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalovanému téhož dne poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč, splatná do 16. 6. 2018. Žalovaný jistinu 5 000 Kč dosud neuhradil nic, tato je po postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni žádána spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jím předložených důkazů. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], potvrzením o odeslání jistiny k datu [datum] na číslo účtu s uvedením rodného čísla žalovaného a jeho identifikace bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 5 000 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, kdy byly i předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení a podacího lístku bylo prokázáno postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce sám provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, toto zůstalo v rovině žalobního tvrzení. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Je však nesporné, že právní předchůdcem žalobkyně byla poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč. Soud vychází z toho, že na tuto částku nebylo hrazeno nic, kdy žalovaný v rámci řízení toto ani nijak nerozporoval a neplacení je negativní skutečností, ve vztahu níž žalobkyni netíží důkazní břemeno. Uvedená částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl podané žalobě v částce 5 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, kdy splatnost byla stanovena v jinak neplatné smlouvě. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.