21 C 192/2021-51 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 29. 4. 2021 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 5.098 Kč, neboť právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] poskytl žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s částkou ve výši 8 360 Kč. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne na žalobce. Ke dni 6. 5. 2013 byl vyčíslen dluh žalovaného toliko v částce 2, 776,69 Kč na jistině a na dlužném poplatku 2.321,31 Kč. Předmětem žaloby je částka 2.776,69 Kč na dlužnou jistinu, částka poplatku ve výši 2.321,31 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 666,11 Kč z dlužné jistiny 2.776,69 Kč od 6. 5. 2013 do 17. 6. 2016 v sazbě 7,05 % ročně, kapitalizovaný úrok ve výši 1.819,61 Kč z dlužné jistiny 2.776,69 Kč od 6. 5. 2013 do 17. 6. 2016 v sazbě 21 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 2.776,69 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení ve výši 7,05 %, úrok 21 % ročně z částky 2.776,69 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena spotřebitelská smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto půjčku spolu s částkou 8 360 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 21 % ročně. Podpisem smlouvy o půjčce žalovaný potvrdil, že částku 10 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce na žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele. Soud vyzval žalobce k prokázání toho, že došlo k ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím dané půjčky s poučením o hrozícím procesním neúspěchu, žalobce k tomu toliko znovu odkázal na předloženou smlouvu o půjčce a smluvní podmínky obsahující prohlášení žalobce stran jeho schopností uhradit smluvní závazky. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Smlouva o půjčce byla uzavřena před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku se tak smluvní vztah nadále řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 657 o. z., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdejším znění, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce. Dále bylo doloženo, že předmět půjčky byl žalovanému reálně předán. Nelze však dovozovat, že by došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, která vyžaduje posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, za což nelze považovat pouhá prohlášení žalovaného ve smlouvě, na které žalobce odkazoval, k tomuto by bylo nezbytné předložit doložené výplatní pásky, nájemní smlouvy či jiné listiny objektivně prokazující situaci žalovaného. Toto žalobce neučinil, jeho argumentace tím, že se spolehnul na tvrzení žalovaného, jej zákonné povinnosti kvalifikovaným způsobem zkoumat úvěruschopnost nezbavuje. Nelze tak pro rozpor se zákonem dovozovat platné uzavření smlouvy, kdy poskytnuté plnění žalovanému lze nahlížet toliko jako bezdůvodné obohacení v rozsahu poskytnuté jistiny. Již z žalobních tvrzení se však podává, že žalovaný zaplatil více, než si půjčil. Jeho závazek zanikl splněním. Žaloba je tak posouzena jako zcela nedůvodná a byla zamítnuta. O náhradě nákladů řízení by soud rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že by přiznal žalovanému, který byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že se z obsahu spisu žádné jeho náklady nepodávají, nebyla žádnému z účastníků náhrada přiznána.