21 C 198/2021-60 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 11. 6. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 120 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, registrační značka, [číslo ] [anonymizováno], vedené v registru vozidel jako provozované, jehož vlastníkem/provozovatelem je žalovaný, nemělo v období od 18. 3. 2020 do 14. 4. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Vozidlo tak bylo nepojištěno 28 dní. Žalobci vznikl dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. nárok na příspěvek a dle § 4 odst. 4 téhož zákona na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce žalovanému zaslal výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 17. 11. 2020. Za žalovaného vystupovala v řízení jmenovaná opatrovnice, kdy je žalovaný neznámého pobytu. Opatrovnice ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z výzvy žalobce ze dne 3. 9. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu za nepojištěné vozidlo, a to za nepojištěné období od 18. 3. 2020 do 14. 4. 2020, tj. za 28 dní, kdy byly žalobkyni sděleny údaje o předmětném vozidle, jeho vlastník/provozovatel byl žalovaný, což se shodně podává i z údajů z Centrálního registru vozidel [číslo jednací]. Znovu vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě písemnými upomínkami. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Po provedeném dokazování soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Nárok žalobkyně na dlužnou částku vyplývá z ust. § 4 zákona č. 168/1999 Sb. Soud má za prokázáno, že žalovaný, jakožto vlastník (provozovatel) vozidla, neuhradil příspěvek za nepojištěné vozidlo. Žalovaný pak nárok žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil ani nevyvrátil. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 2 120 Kč, která se skládá i z nároku dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve výši 300 Kč dle §2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a to spolu s úrokem z prodlení. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 120 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud dále přiznal ustanovené opatrovnici, advokátce, odměnu a náhradu za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání) z tarifní hodnoty do 5.000 Kč po 800 Kč za jeden úkon dle § 7, bod 3, § 12a odst. 1 advokátního tarifu č. 177/1996 Sb. včetně daně z přidané hodnoty, celkem ve výši 2.662 Kč. Soud rozhodnul tak, že státu náhradu nákladů nepřiznal dle § 150 o. s. ř., když žalovaný nemá povinnost být pro soud dostupný, z obsahu spisu se nepodává, že by úmyslně zavinil svou neúčast na řízení, přičemž pátrání soudu po jeho osobě nebylo zcela vyčerpávající, když rozsah pátrání soud s přihlédnutím k předmětu řízení přiměřeně omezil aplikací zásady hospodárnosti a rychlosti řízení.