21 C 209/2021-22 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou podanou dne 23. 9. 2021 se žalobce domáhal zvýšení výživného pro svou osobu proti žalovanému otci částkou 4.000 Kč měsíčně, a to tři roky zpětně od podání návrhu, kdy u jednání dne 21. 10. 2021 uvedl, že tímto rozumí až od října 2018. Uvedl, že nastoupil do 3. ročníku učiliště ve [obec], obor automechanik, po ukončení tohoto posledního ročníku očekává, že se postaví na vlastní nohy, žije se svou matkou, která má nezletilého syna, matka pracuje jako pokladní. Marně vyzval žalovaného k navýšení výživného, od žalovaného nedostává žádné jiné plnění, než posílané výživné v částce 2.200 Kč měsíčně. Žalobce uvedl, že má výdaje na cestování do školy a na praxi, je nutno v souvislosti s návštěvou školy hradit stravování, oblečení a jiné pomůcky, pořídil si oblečení asi v částce okolo 3.000 Kč, bude si muset udělat řidičské oprávnění skupiny B, C, E, dále i profesní průkaz. Řidičské oprávnění pro skupinu B již hradil v částce 9.000 Kč, které si vydělal brigádou. Musí nosit brýle, tyto mění asi každé dva roky, poslední stály asi 7.000 Kč Žalovaný se k jednání nedostavil, kdy mu bylo zasláno předvolání do vlastních rukou s fikcí doručení na adresu jeho zapsaného trvalého pobytu, svou neúčast neomluvil, nijak tvrzení žalovaného a jeho nárok nerozporoval, důkazy nenavrhnul. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána z větší části důvodně. Dle § 910 odstavec 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 913 odstavec 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnost, možnosti a majetkové poměry povinného. Z rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že bylo žalovanému stanoveno výživné na žalobce v částce 1.200 Kč s účinností od 1. 9. 2010, splatné k rukám matky tehdy nezletilého žalobce do 5. dne v měsíci předem. Z výpisu [právnická osoba] z č. l. 8 je patrno, že ke dni 5. 11. 2013 byla hrazena žalovaným částka 1.200 Kč, kdy žalobce k tomu uvedl, že v takovéto výši bylo hrazeno výživné žalovaným do té doby. Z výpisu [právnická osoba] z č. l. 9 je patrno, že ke dni 5. 12. 2013 již byla hrazena žalovaným částka 2.200 Kč, kdy žalobce k tomu uvedl, že od té doby bylo hrazeno výživné v takovéto výši. Z potvrzení o návštěvě školy ze dne 30. 8. 2021 vyplynulo, že žalobce je ve školním roce 2021 /2022 žákem třetího ročníku denního studia [název školy] [anonymizována tři slova] [ulice] [anonymizována tři slova], [právnická osoba] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. Z faktury [číslo] ze dne 25. 6. 2021 vyplynulo, že žalobce měl hradit za výuku a výcvik řidičské skupiny B částku 9.000 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba ] organizační složka z č. l. 13 -–16 vyplynul čistý měsíční příjem žalovaného v období od září 2018 do srpna 2021 v částce 17.733 Kč. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel na č. l. 10 bylo zjištěno, že otec má zapsané toliko tři děti, a to kromě žalobce též ji dávno zletilého [jméno] a [jméno] [příjmení], oba narozené [datum]. Z provedeného dokazování bylo nepochybně prokázáno, že poslední úprava výživného u žalobce byla provedena v roce 2010 v době, kdy žalobce měl 7 let, nepochybně došlo ke změnám, které odůvodňují zvýšení výživného pro již zletilého žalobce navštěvujícího poslední ročník základní školy a dále od září 2019 již střední školu (jestliže ve školním roce 2021 /2022 je žalobce doloženě ve třetím ročníku). Žalobce řádně pokračuje v přípravě na budoucí povolání, je mu osmnáct let a nachází se s v posledním ročníku výučního oboru. Žalobce je zdravý až na oční vadu, má běžné potřeby odpovídající studentovi výučního oboru jeho věku, kdy má doloženě zejm. výdaje na řidičské oprávnění, hradí si cestovné z [obec] do [obec]. Žalobce ve smyslu ustanovení § 922 odstavec 1 o.z. žádal přiznání výživného 3 roky zpětně od podání žaloby. Z provedeného dokazování je jednoznačné, že žalovaný synovi nad rámec zasílaného výživného ničím nepřispívá. Matka žalobce zajišťuje dominantní potřeby žalobce, jako žalobce tvrdil, stanovené výživné 1.200 Kč, resp. vyplácené 2.200 Kč měsíčně představuje zjevně nedostatečnou částku. Žalovaný nemá jiné nezaopatřené dítě a jeho prokázaný čistý měsíční příjem byl okolo 17.733 Kč. Bylo tak a je v možnostech žalovaného hradit žalobci vyšší výživné. Toto bylo s ohledem na doložený příjem stanoveno v částce 3.200 Kč za období věku života žalobce od patnácti let do osmnácti let od října 2018 do srpna 2021 a od září 2021, kdy má žalobce osmnáct let, ve výši 3.700 Kč. Zvýšením výživného dle § 922 odstavec 1 o.z., tedy tři roky zpětně, za období od 1. 10. 2018 do 30. 10. 2021 vznikl žalovanému nedoplatek výživného ve výši 37.000 Kč (kdy bylo hrazeno za 36 měsíců 36 x 2.200 Kč v částce 79.200 Kč, mělo být hrazeno celkem 116.200 Kč za 34 měsíců 34 x 3.200 Kč a za 2 měsíce 2 x 3.700 Kč). Žalovaný je povinen zaplatit nedoplatek žalobci ve měsíčních splátkách 2.000 Kč, kdy žalobce se splátkami souhlasil, spolu s běžným výživným, výše poslední splátky činí zbývající výši dluhu. Pokud žalobce uvedl, že žalovaný může dosahovat příjmu vyššího a že by měl mít dodatečný příjem z prodeje ovoce, toto nebylo prokázáno, v tomto smyslu ani nebylo navrhováno provedení jiných důkazů. S ohledem na to, že v částce 800 Kč měsíčně za období od 1. 10. 2018 do 31. 8. 2021 a v částce 300 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2021 do zaplacení nebyl nárok žalobce prokázán, byla žaloba v této části zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na celkový výsledek, když nebyla žalobcem požadována náhrada nákladů řízení, nebylo ani doloženo zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení dle § 142a odstavec 1 o.s.ř.