21 C 238/2021-76 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 12. 8. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 9 029 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že žalovaný a společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě něho byla čerpána převodem částka 7.900 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 9.722 Kč do 15. 11. 2020. Žalovaný však jistinu a další platby neplatil. Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny za každý den prodlení. Došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Je tak žádáno o zaplacení jistiny ve výši 7.900 Kč, ve smlouvě paušálně sjednaného úroku 1.822 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.129 Kč za období od 16. 11. 2020 do 7. 4. 2021 počítané z dlužné jistiny 7.900 Kč sazbou 0,1 % denně, nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 150 Kč za odeslané tři upomínky v důsledku prodlení žalovaného, které byly souhrnně označeny s sjednaným pevným úrokem jako„ kapitalizovaný úrok“ ve výši 1.972 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vzniklý zákonnou sazbou od 16. 11. 2020 do 4. 5. 2021 z jistiny ve výši 7.900 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z této jistiny od 7. 5. 2021, dále částku 111 Kč coby náklady mimosoudního vymáhání za odeslaný dopis, za odchozí telefonický hovor. Přípisem ze dne byla podaná žaloba v rozsahu uvedeném ve výroku vzata zpět. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a [datum] a výpis z účtu potvrzující zaslání verifikační platby žalovaným soud zjistil, že ji uzavřeli společnost [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný na částku 7.900 Kč se splatností do 15. 11. 2020 s navýšením o úrok 1.822 Kč. Výpisy z účtu bylo prokázáno poskytnutí smluvené částky 7.900 Kč žalovanému. Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ porušení povinnosti zaplatit jistinu řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem původního věřitele. Výpisem úkonů bylo prokázáno zaslání obyčejného dopisu žalovanému ze dne 21. 6. 2021 a uskutečnění odchozího telefonického hovoru dne 22. 6. 2021. Byly též doloženy jiné upomínky adresované žalovanému z důvodu jeho prodlení. Výzvou k plnění byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně nepředložila relevantní podklady pro prokázání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, která má charakter spotřebitelského úvěru. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 7.900 Kč, na kterou hrazeno nebylo. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nebyly přiznány náklady 111 Kč, neboť vznik nároku na tuto částku nelze odvozovat z neplatné smlouvy, tento nárok přitom nebyl řádně prokázán. V rozsahu zpětvzetí bylo řízení zastaveno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobkyně spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, po [částka] (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, a zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem 1.489 Kč, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Zaplacený soudní poplatek nad rámec 400 Kč bude žalobkyni vrácen samostatným usnesením.