23 C 67/2021-52 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 16. 7. 2021 se žalobkyně po částečném zpětvzetí domáhá po žalovaném zaplacení částky 291 247,26 Kč spolu se smluvním úrokem a spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak jsou vymezeny shora ve výroku č. II, neboť mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ke stavebnímu [anonymizováno]. Žalovaný meziúvěr čerpal do částky 670 000 Kč. Po splnění podmínek pro získání řádného úvěru ze stavebního spoření byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ze stavebního spoření ve výši [částka], který byl určen jako rozdíl mezi vyčerpaným meziúvěrem a částkou převedenou z vkladového účtu stavebního spoření. Žalovaný měl následně úvěr splácet měsíčními splátkami po 4 550 Kč s tím, že první splátka byla splatná v říjnu 2018. Žalovaný ve splátkách uhradil jen částku 35 000 Kč, proto žalobkyně využila svého práva dle čl. IV., písmeno l, odst. 1, písm. b) úvěrových podmínek a od úvěrové smlouvy odstoupila ke dni 30. 9. 2020. Po podání žaloby uhradil žalovaný dalších 15 000 Kč, které žalobkyně započetla na narostlé příslušenství a ve zbytku na jistinu a v této části vzala žalobu zpět. 2. Žalovaný se ve věci k výzvě soudu nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto o žalobě rozhodl jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému meziúvěr ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] až do výše 670 000 Kč a ke dni přidělení cílové částky úvěr ze stavebního spoření do výše rozdílu mezi částkou 670 000 Kč a zůstatkem na účtu stavebního spoření k datu přidělení cílové částky (nejméně 268 000 Kč). Poskytnutí úvěru bylo účelově vázáno na údržbu a změnu bytu. Splatnost meziúvěru byla sjednána do doby přidělení cílové částky. Do té doby se žalovaný zavázal hradit měsíčně úroky z meziúvěru ve výši 3,90% ročně a poplatek za vedení účtu ve výši 330 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit měsíčními splátkami ve výši 4 550 Kč. Úvěr ze stavebního spoření byl úročen sazbou 4,3% ročně, výše poplatku za vedení účtu činila 330 Kč ročně. Ze žádostí o čerpání úvěru ze dne [datum] a z oznámení o čerpání bylo soudem dále zjištěno, že žalovaný čerpal meziúvěr částkami 3 350 Kč, 388 650 Kč a 278 000 Kč. Z dopisu žalobkyně ze dne 5. 9. 2018 vzal soud dále za prokázané, že žalovaný splnil podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření ke dni 31. 8. 2018. K tomuto datu činil stav vkladového účtu 297 435,56 Kč, výše poskytnutého úvěru ze stavebního spoření tak činila 372 564,44 Kč. Žalobkyně dále žalovanému vyúčtovala nedoplatek na meziúvěrovém účtu ve výši 2 167 Kč. Splatnost prvé splátky úvěru byla stanovena k měsíci říjnu 2018. Žalobkyně soudu dále předložila k důkazu výpis z úvěrového účtu, ze kterého vyplývá, jakým způsobem byl úvěr umořován a ze kterého mimo jiné vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradami splátek, které měly být zaplaceny v měsících květnu, červnu, červenci a srpnu 2020. Z oznámení žalobkyně ze dne 2. 10. 2020 vzal soud za prokázané, že z důvodu nesplácení úvěru odstoupila žalobkyně od úvěrové smlouvy ke dni 30. 9. 2020. K tomuto datu dlužná částka činila 306 382,34 Kč. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Z provedeného dokazování lze učinit závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut nejprve meziúvěr k uzavřené smlouvě o stavebním spoření ve výši 670 000 Kč. Poskytnutí meziúvěru v této výši je dokladováno žádostmi žalovaného o čerpání úvěru a výpisem z úvěrového účtu. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že po splnění podmínek k čerpání řádného úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši rozdílu mezi původně čerpaným meziúvěrem a částkou naspořenou na účtu stavebního spoření. Na základě § 2395 občanského zákoníku a na základě uzavřené smlouvy tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s dohodnutým úrokem a dohodnutými poplatky. Bylo tedy na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že tuto povinnost řádně a včas splnil. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, soud proto vyšel z toho, že úvěr byl splacen toliko částečně, a to v rozsahu tvrzeném žalobkyní a doloženém výpisem z úvěrového účtu, kdy dlužná zůstala žalovaná částka. Soud proto podané žalobě vyhověl, a to včetně uplatněného nároku na úroky z prodlení, neboť tím, že žalovaný ke dni odstoupení žalobkyně od úvěrové smlouvy úvěr nesplatil, dostal se následujícího dne do prodlení s úhradou peněžité povinnosti a žalobkyni tak v souladu s ustanovením § 1970 přísluší i úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. 6. Jelikož žalobkyně vzala podanou žalobu dne 22. 11. 2021 částečně zpět z důvodu dobrovolné úhrady částky 15 000 Kč, rozhodl soud zároveň dle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v rozsahu učiněného zpětvzetí o částečném zastavení řízení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo jen proto, že žalovaný po podání žaloby část dluh uhradil dobrovolně, procesní zavinění na tomto zpětvzetí je tak plně na straně žalovaného. Žalobkyně má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, a to odměny za právní zastoupení dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za čtyři úkony právní služby – převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na jednání soudu (sepis částečného zpětvzetí žalobkyně neúčtovala) – po 9 500 Kč za úkon, paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce za tyto čtyři úkony dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč za úkon, náhrady za ztrátu času právního zástupce na cestě z [obec] k jednání soudu a zpět v délce 4 hodin dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč za každou i započatou půlhodinu, náhrady cestovních výdajů právního zástupce za cestu z [obec] k jednání soudu a zpět v délce 148 km, kombinované spotřebě benzinu 95 dle technického průkazu vozidla [značka vozidla ] [anonymizováno] ve výši 5,8l na 100 km, ceně pohonných hmot dle vyhlášky č. 598/2020 Sb., ve znění vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve výši 33,80 Kč a sazbě základní náhrady dle téže vyhlášky 4,40 Kč/km ve výši 941,32 Kč, zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 11 844 Kč a 21% DPH ve výši 8 597,69 Kč.