4 C 118/2021-86 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 14. 12. 2020 domáhal se žalobce zaplacení částky ve výši 19.962 Kč s příslušenstvím. Svou aktivní legitimaci odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [číslo], [země] (dále jen„ [právnická osoba ]“) a žalobcem ze dne [datum]. [právnická osoba ] [anonymizováno] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 19.961,98 Kč, kdy tento úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku – formou elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [webová adresa], registrací zadáním osobních údajů vč. telefonního čísla a e-mailové adresy, kdy po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídající dokumentu smlouvy s navrhovanou výší úvěru. Podpis smlouvy byl nahrazen specifickým SMS kódem, k ověření, že je žalovaný majitelem bankovního účtu vyžadoval původní věřitel zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč. Žalovaný na základě smlouvy čerpal úvěr v celkové výši 19.961,98 Kč, kdy finanční prostředky byly odeslány na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], platby úvěru identifikoval původní věřitel uvedením variabilního symbolu [číslo]. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, žalovaný byl lustrován v ISIR, CEE, CRKI, EUCB, žalovaný rovněž souhlasil s pořízením fotokopie jeho dokladu totožnosti. Úvěr byl čerpán dne [datum] částkou 8.000 Kč a dne [datum] částkou 7.000 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem i žalobcem, dle nejmladší faktury splatné dne 19. 3. 2020 žalobce dlužil k uvedenému dni částku ve výši 19.961,98 Kč, žalovaná částka se skládá ze součtu výběrů a poplatků za výběry žalovaného dle smlouvy o revolvingovém úvěru v celkové výši 15.000 Kč, již snížených o případné úhrady, dále z náhrady účelně vynaložených nákladů 250 Kč dle čl. VI. smlouvy a z úroků za období čerpání ve výši 4.711,98 Kč dle čl. II smlouvy. Z této částky žalovaný již neuhradil ničeho. Předžalobní výzva byla odeslána 3. 8. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z formuláře standardních podmínek úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a obchodních podmínek a dále ze standardních informací o spotřebitelském úvěru [právnická osoba] [příjmení] bylo prokázáno, že proces uzavření smlouvy upravoval článek 5, dle kterého mohl žalovaný úvěr dostat pouze, pokud podal žádost na uzavření smlouvy a do 24 hodin zadal platební příkaz k převodu 1 Kč z bankovního účtu, jehož byl majitelem a ze kterého se zavázal hradit dluhy vůči původnímu věřiteli, po odeslání žádosti se původní věřitel v případě její akceptace zavázal zpřístupnit a vést žalovanému bankovní účet, pro účely přístupu k účtu měl poskytnout osobní identifikační číslo, smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou s úvěrovým rámcem od 500 Kč do 80.000 Kč. Z písemného návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru datovaného [datum] bylo prokázáno, že původní věřitel navrhl uzavření smlouvy s úvěrovým rámcem ve výši 80.000 Kč na dobu neurčitou, s úrokovou sazbou 10,5 % měsíčně, RPSN činí 231,39 %, s minimální výší pravidelné měsíční splátky ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru, nejméně 1.000 Kč, dle čl. VI. smlouvy pro případ prodlení klienta se splacení může věřitel požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč. Z faktury původního věřitele vystavené žalovanému se podává, že dle této dne [datum] byly učiněny dva výběry ve výši 8. 000 Kč a 7.000 Kč, k 26. 12. 2019 byla účtována náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč a k 19. 3. 2020 úroky za období čerpání 4.711,98 Kč, celková dlužná částka k datu splatnosti 19. 3. 2020 činila 19.961,98 Kč. Z dokladů o převodu částek 8.000 Kč a 7.000 Kč na účet č. [bankovní účet] dne [datum] má soud za prokázané čerpání těchto částek žalovaným. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] mezi původním věřitelem [právnická osoba ], a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce, o tomto původní věřitel uvědomil žalovaného oznámením z 3. 8. 2020 a žalobce předžalobní výzvou z 3. 8. 2020. 4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., bylo doloženo, že finanční prostředky byly žalovaným reálně čerpány na jeho bankovní účet převodem pomocí platební brány. V souladu s ustanovením § 2395 o. z., a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byl žalovaný povinen vrátit právnímu předchůdci žalobce tyto poskytnuté peněžní prostředky dohodnutým způsobem. Žalovaný v řízení netvrdil a ani žádným způsobem nedoložil, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení peněžních prostředků nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měly být peněžní prostředky vráceny. Dluh za žalovaným byl postoupen na žalobce dne [datum], což zakládá jeho aktivní věcnou legitimaci k vedení sporu, a je v souladu s § 1879 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě její splatnosti, dostal se do prodlení dle § 1970 o. z., na základě něj pak žalobci náleží úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku s příslušenstvím, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (dle § 160 odst. 1 o. s. ř.). 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak je uvedeno výše ve výrokové části rozsudku, žalobce byl plně úspěšný ve věci. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva, podání žaloby) po 300 Kč za celý úkon (§ 14b odst. 1 vyhlášky), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 2 vyhlášky), DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 252 Kč, a zaplacený soudní poplatek 800 Kč, celkem 2.252 Kč, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Jde-li o vyjádření ze dne 4. 10. 2021, kterým žalobce reagoval na výzvu soudu ke splnění procesní povinnosti žalobce ohledně doplnění náležitostí návrhu na zahájení řízení a dolíčení rozhodných skutečností, takové informace již měly být součástí řádně podané žaloby, za kterou odměna byla přiznána, za toto vyjádření tak nebyla přiznána odměna samostatně. Pro aplikaci ust. § 14b advokátního tarifu pak má soud za to, že žaloby podávané žalobcem jsou podávané na ustáleném vzoru, vzhledem k totožnosti po obsahové i formální stránce.