4 C 230/2021-43 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 17. 5. 2021 domáhal se žalobce zaplacení částky ve výši 7.178 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že původní věřitel, [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 5.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 10. 4. 2019. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.030,05 Kč a úroku ve výši 147,95 Kč. Pohledávka byla žalobcem nabyta od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum]. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Částka ve výši 5.000 Kč byla žalovanému vyplacena vzhledem k akceptaci smlouvy dne 11. 3. 2019. Upomínka žalobce byla žalovanému odeslána dne 9. 10. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] [spisová značka] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5.000 Kč za úrok 36 % ročně, tj. 147,95 Kč, RPSN 2667,51% (při překročení doby splatnosti 8039,05 %), poplatkem za sjednání úvěru při překročení doby splatnosti 2.030,05 Kč, celkovou částkou ke splacení 7.178 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 11. 3. 2019 bylo prokázáno, že z účtu původního věřitele bylo prostřednictvím platební brány ThePay na účet žalovaného č. [bankovní účet] odeslána částka ve výši 5.000 Kč. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. 4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 7. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 5.000 Kč skutečně obdržel převodem na účet, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalovaného tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle výsledků řízení, kdy žalobce byl úspěšný v 69,6 % uplatněného nároku, neúspěšný v 30,3 % uplatněného nároku, proto mu přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 39,3 % Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva, podání žaloby) po 200 Kč za celý úkon (§ 14b odst. 1 vyhlášky), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 2 vyhlášky), DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 189 Kč, a zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem 1.489 Kč, kdy z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce se opakovaně na ustáleném vzoru návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení peněžitého plnění ve skutkově i právě obdobných věcech. S ohledem na výsledek řízení byla žalobci přiznána částka 585 Kč, což je 39,3 % vzniklých nákladů, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).