4 C 234/2019-227 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem ze dne 5. 8. 2019 domáhal se žalobce určení, že pozemek parcela st [číslo ], jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům zapsaný na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], je ve společném jmění manželů [celé jméno žalované], narozené [datum], a [celé jméno žalobce], narozeného [datum]. Žalobce se žalovanou uzavřeli manželství dne [datum], dne [datum], tj. v době trvání manželství účastníků, byla uzavřena kupní smlouva, na základě níž nabyli manželé za prostředky náležející do společného jmění manželů shora uvedenou nemovitost. V katastru nemovitostí pro příslušný list vlastnictví [číslo] k. ú. [obec] u [obec] je jako vlastník předmětných nemovitostí uvedena pouze žalovaná, jelikož však k nabytí vlastnického práva došlo v době existence manželství s žalobcem a za prostředky náležející do společného jmění manželů, nemovitost je součást společného jmění manželů. Žalovaná však odmítla poskytnout žalobci potřebnou součinnost na zápis změny týkající se vlastnického práva k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí. Žalobce má naléhavý právní zájem na zápisu, že nemovitosti jsou ve společném jmění manželů, neboť stav zápisu v katastru nemovitostí neodpovídá právnímu stavu. V případě úspěchu žalobce dosáhne příznivějšího právního postavení. Rozsudek soudu pak bude současně podkladem pro zápis do katastru nemovitostí. V podání ze dne 17. 10. 2019 pak žalobce uvedl, že žalobce byl žalovanou předem informován o záměru koupit shora uvedenou nemovitost, na zaplacení kupní ceny za nemovitosti byly použity společné prostředky manželů, za nemovitost bylo hrazeno v hotovosti k rukám prodávajícího, přičemž hotovost žalovaná vybrala z jejího bankovního účtu číslo [bankovní účet]. Na tento účet žalované bylo v období od 7. 8. 2017 do 9. 8. 2018 zasláno ze společných prostředků, které se nacházely na bankovním účtu žalobce číslo [bankovní účet], celkem 148.203 Kč, když tyto prostředky pocházely převážně z invalidního důchodu žalobce. Ten pak specifikoval v tomto podání konkrétní platby žalobce. K převodům z běžného účtu žalované na její spořicí účet a naopak žalobce uvedl, že při převodu peněz dne 17. 8. 2016 celkem v částce 103.425 Kč na spořicí účet byly převedeny rovněž i peníze v částce 3.425 Kč, které nebyly poskytnuty matkou žalované, ale pocházely z běžného účtu žalované, kde se nacházely prostředky ve společném jmění účastníků. Součástí společného jmění jsou rovněž úroky z vkladů, není pak rozhodné, zda jde o úroky z výlučných peněz jednoho z manželů nebo z peněz společných. Z výpisu ze spořicího účtu žalované za období od 12. 8. 2016 do 31. 8. 2016 je patrno, že banka na tomto účtu připisuje úrok na tomto konkrétním výpisu je to 17,40 Kč. Má tedy za prokázané, že na nákup nemovitosti byly použity prostředky ze společného jmění. V podání ze dne 14. 12. 2020 žalobce uvedl, že se osobně účastnil každého úkonu, který souvisel s nákupem předmětné nemovitosti, byl přítomen při první prohlídce i při druhém jednání s prodávajícím [jméno] [příjmení], na kterém se podepisovala kupní smlouva a vyplácela kupní cena. Projev vůle žalobce a žalované nabýt nemovitosti do společného jmění manželů lze dovodit také z toho, že manželé, ač pořizovali nemovitost za trvání manželství a za společné peníze, tak neprojevili vůli, aby nemovitost byla pouze jednoho z nich, ačkoliv tak mohli učinit zákonem předepsaným způsobem podle § 716 a následující občanského zákoníku, který umožňuje modifikovat obsah rozsah společného jmění manželů za trvání manželství. Při jednání dne 3. 2. 2021 pak žalobce uvedl, že kupní cena za nemovitost se předávala prodávající přímo po přepisu na katastrálním úřadě, peníze předávala žalovaná, on žádné peníze prodávajícímu nepředával, neboť s penězma hospodařila žalovaná. Peníze se postupně našetřily, ty peníze bývaly doma, k penězům však neměl nijak přístup, protože s těmito penězi hospodařila žalovaná. Byly v hotovosti doma, nevybírala je z účtu. Těch 150.000 Kč se našetřilo, koupil se karavan, který se následně prodal za 100.000 Kč, další peníze byly za prodej kuřat, králíků. V řízení pak bylo prokázáno, že peníze, za které se nemovitost kupovala, pocházely i ze společného jmění manželů. Po připsání částky 100.000 Kč na účet žalované číslo [bankovní účet] proběhly na uvedeném účtu transakce, kdy konečný zůstatek v dubnu 2016 byl 88.389,74 Kč, v červnu 2016 – 78.842,01 Kč, pokud dne 17. 8. 2016 žalovaná převedla částku 103.425 Kč na spořicí účet, nejednalo se pouze o výlučné peníze, které žalovaná obdržela darem od své matky, ale rovněž i peníze ze společného jmění manželů. Z výpisu z předmětného účtu bylo prokázáno, že na účet byly následně přispány např. důchody obou účastníků 6. 5. 2016, které nepochybně do společného jmění manžel náleží. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí návrhu. K nabytí předmětné nemovitosti žalovanou skutečně došlo za trvání manželství mezi žalobcem a žalovanou, kupní cena za nemovitost však byla placena výlučně z prostředků žalované, které obdržela darem od matky, přičemž žalobce nákupem předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované souhlasil. Dům ve [obec] se žalovaná rozhodla koupit pro další bydlení syna, jemuž také na nemovitostech zřídila věcné břemeno užívání. Žalobce o koupi nemovitosti nejevil zájem, neúčastnil se prohlídky nemovitosti ani podpisu kupní smlouvy a nemovitosti viděl až při jejich předání. Při té příležitosti sdělil žalovanému, že nemovitosti si kupuje manželka pro bydlení svého syna, a tedy nejsou nabývány do společného jmění manželů. Za účelem financování koupě nemovitosti pro účely bydlení svého syna žalovaná použila finanční prostředky, které v minulosti získala darem od své matky [jméno] [příjmení]. Tato pak žalované darovala 13. 2. 2016 částku 100.000 Kč, následně 30. 8. 2016 částku 50.000 Kč, které matka poukázala na její běžný účet a tyto prostředky pak žalovaná následně převedla na svůj spořicí účet, a to 103.425 Kč dne 17. 8. 2016 a 30.000 Kč dne 22. 9. 2016. Matka žalované následně poskytla 1. 9. 2018 další finanční dar žalované ve výši 30.000 Kč rovněž na bankovní účet číslo [bankovní účet]. Dne [datum] si žalovaná ze svého spořicího účtu na bankovní účet, tedy běžný účet převedla částku 100.000 Kč a částku 30.000 Kč, které získala v minulosti darem od své matky. Na bankovní účet žalované, tj. běžný účet shora uvedený, byly tedy 1. 9. 2018 celkově připsány finanční prostředky ve výši 160.000 Kč získané darem od své matky. Následně 3. 9. 2018 žalovaná vybrala z účtu 150.000 Kč, přičemž tyto finance použila k úhradě kupní ceny na základě kupní smlouvy, které předala při podpisu kupní smlouvy [datum]. Provedenými důkazy bylo tedy prokázáno, že v době manželství s žalobcem získala žalovaná kupní smlouvou ze dne [datum] do výhradního vlastnictví nemovitosti ve [obec], jejíž kupní cenu 150.000 Kč uhradila ze svých výlučných finančních prostředků, které získala darem od své matky. Žalobce s koupí nemovitosti souhlasil a na základě věcného břemene užíval nemovitosti její syn [jméno] [příjmení]. V průběhu řízení pak žalobce měnil svá tvrzení ohledně nabytí prostředků, z nichž byla hrazena kupní ceny, když nejdříve tvrdil, že kupní cena byla uhrazena z prostředků ze společného účtu účastníků, později, že byla hrazena z výnosu z prodeje vozidla 100.000 Kč a 50.000 Kč měli doma. Prodej vozidla se však uskutečnil až 26. 9. 2018, přičemž žalovaná 80.000 Kč výnosu obratem uložila na běžný účet určený k hospodaření oddělených domácností manželů. Z dokazování je zřejmé, že s penězi manželů a svými úsporami hospodařila pouze žalovaná a finanční dary matky nepoužila pro sebe za jiným účelem, než je koupě nemovitosti ve [obec]. Ze spisu je zřejmé, že žalobce je osobou nevěrohodnou, soudu opakovaně lže a v souvislosti s rozvodem začal žalovanou šikanovat a pokouší se na její úkor se bezdůvodně obohatit. 3. V daném případě se žalobce domáhal určení, že pozemek parcela číslo st. [číslo ], jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům v k. ú. [obec] u [obec], je ve společném jmění manželů [celé jméno žalované] a [celé jméno žalobce]. 4. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 5. Požadavek naléhavého právního zájmu je podle § 80 o. s. ř. nutnou podmínkou toho, aby se žalobce mohl domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není a je předpokladem důvodnosti žaloby. Naléhavý právní zájem je dán tak, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Vedle aktuálního stavu objektivní právní nejistoty je však nutné splnění podmínky, že takový stav nelze jiným právním prostředkem odstranit. Naléhavý právní zájem zpravidla nebude mít žalobce tam, kde lze žalovat na plnění. Soud v daném případě pak vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 20. 9. 2017 sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, ze kterého vyplývá, že je-li v ka