5 C 230/2021-67 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 21. 5. 2021 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 5.559,19 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba], anebo [právnická osoba]), a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [název úvěru] k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice ke kontokorentnímu úvěru, všeobecné obchodní podmínky, úrokový lístek a sazebník. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se mimo jiné zavázal, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Toto však porušil a vznikl mu nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [název úvěru] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 11.559,19 Kč převedla dne 27. 2. 2017 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] a umožnila žalovanému splácení zůstatku ve splátkách. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena, proto banka dlužnou částku zesplatnila dopisem ze dne 29. 6. 2017 k témuž dni a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky 11.559,19 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni [datum] postoupena žalobci, ke dni postoupení činila 5.559,19 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách soud zjistil, že ji uzavřeli dne [datum] [právnická osoba], a žalovaný jako klient, dohodli se na vedení běžného účtu pro žalovaného. Podle dispozic k této smlouvě se dále dohodli dne [datum] na [název úvěru] k běžnému účtu č. [bankovní účet], výše povoleného limitu činila 5.000 Kč, úrok činil 29 % ročně. Dopisem ze dne 29. 6. 2017 vyčíslila [právnická osoba], žalovanému dlužnou částku na úvěrovém účtu ve výši 11.559,19 Kč a vyzvala ho k úhradě. Dále měl soud k dispozici výpisy z úvěrového účtu, dle kterých žalovaný zůstatek řádně nesplácel. Smlouvou o postoupení pohledávek společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce, žalovanému toto oznámila dopisem ze dne 30. 5. 2019. Výzvou ze dne 4. 3. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Podle § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu ust. § 708 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, na jehož základě vedla banka pro žalovaného běžný účet. K běžnému účtu č. [bankovní účet] byl zřízen dle dispozic ze dne [datum] [název úvěru] s výší povoleného limitu 5.000 Kč ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., žalovaný překročil povolený úvěrový limit a vznikl nepovolený debet. Žalovaný debetní zůstatek neuhradil. Ten byl následně převeden na úvěrový účet, kde žalovaný úvěr řádně nesplácel a zůstatek byl proto zesplatněn. Žalobci byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Včasným nezaplacením se žalovaný dostal s úhradou do prodlení, žalobce má proto nárok na úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Požadovaný úrok ve výši 29 % ročně je součástí smluvních ujednání. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného k úhradě dlužné částky včetně příslušenství zavázal rozsudkem, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, po 200 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 189 Kč a zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem 1.489 Kč, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor žalobce.