9 C 128/2021-44 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 15 600 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které měla žalovaná vrátit spolu s částkou ve výši 7 400 Kč sestávající z úroku v částce 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, z odměny za administrativní činnost v částce 2 000 Kč a hotovostního inkasa splátek ve výši 4 000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná částka 15 600 Kč sestává z jistiny 10 000 Kč, dlužného úroku ve výši 13,82 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 586,18 Kč [právnická osoba], postoupila svoje pohledávky za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno přípisem ze dne [datum]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o úvěru vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit společnosti tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 1 400 Kč, hotovostního inkasa splátek ve výši 4 000 Kč, poplatku ve výši 2 000 Kč, v pravidelných 58 týdenních splátkách po 300 Kč, s tím, že splatnost první splátky byla stanovena 7. den od data uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. RPSN byla stanovena sazbou 195 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 23,72 % ročně. Podpisem smlouvy o úvěru žalovaná potvrdila, že částku 10 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. 4. [právnická osoba], postoupila svoje pohledávky za žalovanou ze smluv o úvěru na žalobkyni. O postoupení pohledávek byla žalovaná informována dopisem původního věřitele ze dne [datum]. 5. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. 6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Z předložených listinných důkazů žalobkyní vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřen smlouva o úvěru. Dále bylo doloženo, že peněžní prostředky byly žalované reálně předány. V souladu s ustanovením § 2395 o. z., a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byla žalovaná povinna vrátit právnímu předchůdci žalobkyně dohodnutým způsobem předmět úvěru. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by smlouvy uzavřeny nebyly, netvrdila, že by nárok na vrácení úvěru nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měly být úvěry vráceny, proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení dlužné jistiny. Stejně tak soud žalobě vyhověl, pokud se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení (v žalobě částečně kapitalizovaného), neboť nezaplacením ve lhůtě splatnosti, se žalovaná následujícího dne po splatnosti úvěru dostala do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 občanského zákoníku tak žalobkyni přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. 9. Jako nedůvodný byl pak zamítnut kapitalizovaný úrok ve výši 2 299,52 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, neboť úrok byl sjednán v konkrétní částce 1 400 Kč. Soud se neztotožňuje se stanoviskem žalobkyně, že jí přísluší smluvní úrok z úvěru za dobu od data původní splatnosti úvěru do jeho úplného zaplacení ve výši 23,72 % ročně. Z obsahu uzavřené smlouvy o úvěru vyplývá, že úrok byl mezi smluvními stranami sjednán pevnou částkou. V textu smlouvy tak vznikl rozpor, neboť v jednom případě je úrok stanoven pevnou částkou, dále je v textu uvedeno, že výše úrokové sazby je v případě úhrady dluhu v 58 splátkách ve výši 23,72% ročně a je zde úrok stanoven procentní sazbou. V takovém případě je na místě aplikovat ustanovení § 1751 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého má přednost konkrétní ujednání ve smlouvě před ujednáním ve smluvních podmínkách (stejně tak kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 589/2010). Soud má tedy za to, že žalobkyni nevznikl nárok na procentní smluvní úrok, proto žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku a dále úroku 23,72 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 098 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.