9 C 257/2021-35 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 46 450 Kč. Odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s částkou ve výši 25 600 Kč sestávající z úroku v částce 6 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,23 % ročně, z odměny za zpracování a doručení v částce 6 400 Kč a za hotovostní splácení v částce 12 800 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 960 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná částka 46 450 Kč sestává z jistiny 32 000 Kč a dlužné částky poplatku 14 450 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 25 600 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 6 400 Kč, z administrativní činnosti ve výši 6 400 Kč a z hotovostního režimu splátek ve výši 12 800 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 960 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena 7. den od data uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. RPSN byla stanovena v rámci smluvních podmínek sazbou 206,15 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 19,23 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 32 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne [datum]. 4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v hotovosti. Dále bylo doloženo, že peněžní prostředky byly žalovanému reálně předány. V souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byl žalovaný povinen vrátit právnímu předchůdci žalobkyně dohodnutým způsobem peněžní prostředky. Žalovaný v řízení netvrdil a ani žádným způsobem nedoložil, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení zápůjčky nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měl být úvěr splacen, proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení dlužné jistiny. Stejně tak soud žalobě vyhověl, pokud se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení (v žalobě částečně kapitalizovaného), neboť nezaplacením úvěru ve lhůtě splatnosti, se žalovaný následujícího dne po splatnosti dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 občanského zákoníku tak žalobkyni přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. 7. Soud se však neztotožňuje se stanoviskem žalobkyně, že ji přísluší smluvní úrok z úvěru za dobu od data původní splatnosti do úplného zaplacení ve výši 19,23 % ročně. Z obsahu uzavřené smlouvy o úvěru totiž vyplývá, že úrok byl mezi smluvními stranami sjednán pevnou částkou. Další úrok ve výši 19,23 % ročně pak byl sice stanoven v rámci smluvních podmínek. Mezi textem smlouvy a smluvními podmínkami tak vznikl rozpor, neboť v jednom případě je úrok stanoven pevnou částkou, přičemž z textu smlouvy nelze dovodit, že by se jednalo jen o kapitalizovaný procentní úrok vypočítaný dopředu na dobu předpokládaného trvání smlouvy, ve druhém případě je pak úrok stanoven procentní sazbou. V takovém případě je na místě aplikovat ustanovení § 1751 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého má přednost ujednání ve smlouvě před ujednáním ve smluvních podmínkách (stejně tak kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 589/2010). Soud má tedy za to, že žalobkyni nevznikl nárok na procentní smluvní úrok, proto žalobu v části, ve které se domáhá kapitalizovaného úroku do data [datum] a dále úroku 19,23 % ročně od [datum] do zaplacení, zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 036 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 858 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 450 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.