9 C 277/2021-35 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 28. 6. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhal zaplacení částky 29 920 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě které mu poskytl peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s částkou ve výši 19 800 Kč sestávající z úroku v částce 4 800 Kč, z administrativního poplatku v částce 4 800 Kč a odměny za hotovostní splácení v částce 9 600 Kč a poplatku doplňkové služby životního pojištění ve výši 600 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 730 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná částka 29 920 Kč sestává z jistiny 22 952,33 Kč a dlužné částky poplatku 6 967,67 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] [číslo] vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 19 800 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 4 800 Kč, z administrativní činnosti ve výši 4 800 Kč, z hotovostního režimu splátek ve výši 9 600 Kč a poplatku za pojištění ve výši 600 Kč, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách po 730 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena 7. den od data uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. RPSN byla stanovena sazbou 215,38 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 32,15 % ročně (žalobkyně požaduje sazbu nižší, a to 19,23 % ročně). Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 24 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 19. 2. 2021. 4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. V souladu s ustanovením § 2395 o. z. a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byl žalovaný povinen vrátit právnímu předchůdci žalobkyně dohodnutým způsobem peněžní prostředky. Žalovaný v řízení netvrdil a ani žádným způsobem nedoložil, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení peněžních prostředků nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měly být prostředky vráceny, proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení dlužné jistiny a poplatku za služby. Stejně tak soud žalobě vyhověl, pokud se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení (v žalobě částečně kapitalizovaného), neboť nezaplacením zápůjčky ve lhůtě splatnosti, se žalovaný následujícího dne po splatnosti úvěru dostala do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 o. z., tak žalobkyni přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Soud se však neztotožňuje se stanoviskem žalobkyně, že jí přísluší smluvní úrok z úvěru za dobu od data původní splatnosti do jeho úplného zaplacení ve výši 19,23 % ročně. Z obsahu uzavřené smlouvy totiž vyplývá, že úrok byl mezi smluvními stranami sjednán pevnou částkou. Vznikl tak rozpor, neboť v jednom případě je úrok stanoven pevnou částkou, přičemž z textu smlouvy nelze dovodit, že by se jednalo jen o kapitalizovaný procentní úrok vypočítaný dopředu na dobu předpokládaného trvání smlouvy, ve druhém případě je pak úrok stanoven procentní sazbou. V takovém případě je na místě aplikovat ustanovení § 1751 odst. 2 o. z., dle kterého má přednost ujednání ve smlouvě před ujednáním ve smluvních podmínkách (stejně tak např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 589/2010). Soud má tedy za to, že žalobkyni nevznikl nárok na procentní smluvní úrok, proto žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku do data 15. 1. 2021 a dále úroku 19,23 % ročně od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 649 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 197 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 920 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.