9 C 280/2021-32 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 30. 7. 2021 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 20 402 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč, které měla žalovaná vrátit spolu s částkou ve výši 31 676 Kč sestávající z úroku v částce 6 549 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27,00 % ročně, z odměny za zpracování a doručení v částce 9 217 Kč a za hotovostní splácení v částce 15 910 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 1 145 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná částka 20 402 Kč sestává z jistiny 14 079,32 Kč a dlužné částky poplatku 6 322,68 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 37 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 31 676 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 6 549 Kč, z administrativní činnosti ve výši 9 217 Kč a z hotovostního režimu splátek ve výši 15 910 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 1 145 Kč, poslední splátce ve výši 1 121 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena 7. den od data uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. RPSN byla stanovena v rámci smluvních podmínek sazbou 90,99 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 27,00 % ročně. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaná potvrdila, že částku 37 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem původního věřitele ze dne 6. 1. 2021. 4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Dále bylo doloženo, že předmět zápůjčky byl žalované reálně předán. V souladu s ustanovením § 2390 o. z. a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byla žalovaná povinna vrátit právnímu předchůdci žalobkyně dohodnutým způsobem předmět zápůjčky. Žalovaná v řízení netvrdila a ani žádným způsobem nedoložila, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení zápůjčky nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být zápůjčka vrácena, proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení dlužné jistiny. Stejně tak soud žalobě vyhověl, pokud se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení (v žalobě částečně kapitalizovaného), neboť nezaplacením zápůjčky ve lhůtě splatnosti, se žalovaná následujícího dne po splatnosti zápůjčky dostala do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 o. z. tak žalobkyni přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Soud se však neztotožňuje se stanoviskem žalobkyně, že jí přísluší smluvní úrok ze zápůjčky za dobu od data původní splatnosti zápůjčky do jejího úplného zaplacení ve výši 27,00 % ročně. Z obsahu uzavřené smlouvy o zápůjčce totiž vyplývá, že úrok byl mezi smluvními stranami sjednán pevnou částkou. Další úrok ve výši 27,00 % ročně pak byl sice stanoven v rámci smluvních podmínek, které účastníci učinili součástí smlouvy, samotné smluvní podmínky však byly obsaženy na samostatné listině, kterou žalovaná nepodepsala. Mezi textem smlouvy a smluvními podmínkami tak vznikl rozpor, neboť v jednom případě je úrok stanoven pevnou částkou, přičemž z textu smlouvy nelze dovodit, že by se jednalo jen o kapitalizovaný procentní úrok vypočítaný dopředu na dobu předpokládaného trvání smlouvy, ve druhém případě je pak úrok stanoven procentní sazbou. V takovém případě je na místě aplikovat ustanovení § 1751 odst. 2 o. z., dle kterého má přednost ujednání ve smlouvě před ujednáním ve smluvních podmínkách (stejně tak např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 589/2010). Soud má tedy za to, že žalobkyni nevznikl nárok na procentní smluvní úrok, proto žalobu v části, ve které se domáhá kapitalizovaného úroku do data 18. 12. 2020 a dále úroku 27,00 % ročně od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 269 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 817 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 402 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.