9 C 298/2021-30 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 20. 8. 2021 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 14 620 Kč. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 640 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 4. 2007. Žalovaná však poskytnutou půjčku řádně a včas nehradila. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované částku ve výši 14 620 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 786,06 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 5 833,94 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit společnosti tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 640 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Podpisem smlouvy o půjčce žalovaná potvrdila, že částku 10 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy o půjčce na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem původního věřitele ze dne 6. 1. 2021. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Smlouva o půjčce byla uzavřena před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku se tak smluvní vztah nadále řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 657 o. z., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce. Dále bylo doloženo, že předmět půjčky byl žalované reálně předán. V souladu s ustanovením § 657 o. z. a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byla žalovaná povinna vrátit právnímu předchůdci žalobkyně dohodnutým způsobem předmět půjčky. Žalovaná v řízení netvrdila a ani žádným způsobem nedoložila, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení půjčky nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být půjčka vrácena, proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení dlužné jistiny a ohledně úroku z prodlení (v žalobě částečně kapitalizovaného), neboť nezaplacením půjčky ve lhůtě splatnosti, se žalovaná následujícího dne po splatnosti jednotlivé splátky dostala do prodlení s plněním peněžité povinnosti, dle § 517 odst. 2 o. z. tak žalobci přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 620 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost soud dodává, že k aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. přistoupil soud proto, že žalobkyně u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy o půjčce a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor, kde žalobce doplňuje jen výše uvedené údaje, a ostatní skutková tvrzení zůstávají nezměněná.