11 C 16/2022-44 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 15. 12. 2021 navrhla žalobkyně vydání rozsudku, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí pohledávku ve výši 4 455 Kč s příslušenstvím. V žalobě se uvádí, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila v říjnu 2005. Vznikla jí tak povinnost platit televizní poplatek. Nedostála však této své povinnosti, neboť poplatky řádně neplatila a vznikl jí dluh v celkové výši 4 455 Kč. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaná televizní přijímač přihlásila tiskopisem„ Přihláška televizního poplatníka“. Žalovaná byla opakovaně upomínána o placení poplatků, žalovaná se písemně soudu vyjádřila tak, že není osobou, která byla poplatníkem televizního poplatku, neboť byla bez televize, bez elektroměru, ale od roku 2016 osobou bez domu, který byl vydražen. Dále byla od 25. 11. 2015 do 15. 9. 2020 omezena na svobodě – ve výkonu trestu. Po právní úvaze soud dochází k závěru, že žalovaná je osobou povinnou platit televizní poplatek, neboť k tomuto se přihlásila a takto jí vznikla povinnost (§ 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb.). Pokud přestala být osobou povinnou k placení televizního poplatku, bylo její povinností se podle § 7 odst. 5 tohoto zákona řádně odhlásit, toto však neučinila, a tedy i nadále bylo její povinností poplatky platit, rovněž pobyt ve věznici nezbavuje žalovanou pokračovat v placení televizních poplatků, tuto situaci zákonodárce nepředvídá a trvá na povinnost podle § 7 odst. 3 televizní poplatky řádně platit. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je v daném řízení zcela důvodná. Bylo prokázáno, že žalované vznikla povinnost platit televizní poplatek, tento řádně nehradila a vznikl jí dluh, který žalovaná žádným způsobem nezpochybnila. V souladu s ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb. jí proto soud uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku a úroky z prodlení, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Soud s přivolením účastníků věc projednal bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů a s přivolením účastníků, tak je soudu dovoleno skrze ustanovení § 115a o.s.ř.. Žalobce se takto stal procesně zcela úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil účelně k uplatnění svého práva proti žalované, která ve věci úspěšná nebyla (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 100 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, tyto úkony byly 2: příprava a převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka, k odměně advokáta přísluší prokázaná 21% DPH, celkem tedy náklady řízení činí 1 126 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.