11 C 192/2022-24 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 20. 5. 2022. Žalobce v návrhu tvrdil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, částka byla převzata proti potvrzení a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 55 776 Kč, přičemž uhradil jen částku 11 983 Kč a žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 43 792 Kč, kterou představuje součet zůstatku a příslušenství. Závazek se takto stal zcela splatným ke dni 20. 6. 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na současného žalobce a žalovaný byl uvědomen. Dále soud zjistil, že žalovaný byl o vrácení částky upomínán, avšak bezvýsledně, žalovaný, ač řádně předvolán, se nedostavil, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřil, byla použita fikce doručení pro jeho nezvěstnost. Po právní úvaze soud podřadil situaci pod ustanovení § 2395 obč. zák., kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Takto tedy vznikla povinnost žalovaného vrátit poskytnuté prostředky. Dále soud podřadil situaci pod ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Takto tedy pohledávka přešla na nynějšího žalobce. Obecně takto vznikla situace předvídaná jasnozřivým zákonodárcem v ustanovení § 1721 obč. zák., kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Ježto žalovaný je s placením svého dluhu v prodlení, podřadil soud situaci pod ustanovení § 1970 obč. zák., kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, i zde soud žalobci přitakal. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil účelně k uplatnění svého práva proti žalovanému, který ve věci úspěšný nebyl (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 114 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 100 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, těchto úkonů bylo 3, příprava, převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka, právnímu zástupci přísluší prokázaná 21 % DPH, celkem tedy náklady řízení činí 2 566 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.