11 C 21/2022-22 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 18. 11. 2021. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že žalobce je poskytovatelem spotřebitelského úvěru, který v souladu s ustanovením § 169 odst. 1) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je oprávněn tuto činnost poskytovat na základě živnostenského oprávnění a na základě udělení oprávnění [banka] [anonymizována dvě slova]. Žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému ze strany žalobce poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobce v souladu se smlouvou o úvěru poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedl na tzv. účet zákazníka uvedený na první straně smlouvy došlo k čerpání peněžitých prostředků. [příjmení] peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedl žalobce na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobce se s žalovaným ve smlouvě o úvěru zejména dohodl, že poskytnuté peněžité prostředky tedy předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené na přední straně smlouvy o úvěru, tedy celkem částku ve výši 42 000 Kč uhradí žalovaný v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, kdy 1. splátka byla dohodnuta se splatností na den 20. 6. 2020. Z důvodu neplnění smlouvy o úvěru žalobce podal vůči žalovanému příslušnou žalobu k příslušnému soudu, přičemž ve věci byl vydán rozsudek, který vydal Okresní soud [obec] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 30. 6. 2021 a je vykonatelný, kdy pohledávka z tohoto rozsudku tedy částka 31 551 Kč byla uhrazena ke dni 14. 10. 2021. Předmětem této žaloby není pohledávka, která byla předmětem žaloby, ve které byl vydán onen rozsudek. Žalovaný v dohodnutých měsíční splátkách žalobci úvěr nesplácel řádně a včas, kdy v souladu se smlouvou o úvěru došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalovaný byl v prodlení s placením nejméně jedné splátky - žalovaný byl písemně vyzván k uhrazení této dlužné splátky se stanovenou lhůtou 30 dnů k její úhradě žalovaný ve 30-ti denní lhůtě k tomu stanovené dlužnou splátku neuhradil, žalovanému bylo ze strany žalobce odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru přičemž v tomto případě okamžik splatnosti neuhrazeného zůstatku úvěru nastal po uplynutí 30 denní lhůty od odeslání upomínky pro tuto smlouvu ze dne [datum], a žalovanému bylo ze strany žalobce odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru tedy dnem 25. 8. 2020. Žalobce odeslal žalovanému upomínku. Žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek žalobce nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 31 551 Kč od 5. 10. 2020 do 14. 10. 2021. Účastníci si smluvně ujednali pro případ nesplnění povinnosti smluvní pokutu, tuto situaci soud podřadil pod ustanovení § 2048 věta první obč. zák., kde je uvedeno, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném dokazování soud podřadil situaci pod ust. § 2395 a násl. obč. zák ve znění zákona č. 89/2012 Sb. kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Takto vznikl závazkový právní vztah obecně upravený ust. § 1721 téhož obč. zák. kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Soud tedy žalobci přisvědčil. Ježto je žalovaný s placením svého dluhu v prodlení, soud podřadil situaci pod ust. § 1970 téhož. obč. zák. kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, oním nařízením vlády je právní předpis č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač řádně předvolán, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřil, byla použita fikce doručení pro jeho nezvěstnost. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustan. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že podle výsledku řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Na nákladech řízení byla přiznána částka 6 668,50 Kč, když soud započítal jako oprávněné náklady zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, za každý úkon právní pomoci by právnímu zástupci příslušena částka 1 580 Kč dle § 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ke každému úkonu právní pomoci přísluší paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl., tyto úkony byly 2,5 – příprava, převzetí, podání žaloby, předžalobní upomínka. Právní zástupce žalobce je registrovaným plátcem DPH ve výši 21 %. Soud tedy tuto částku po právu přiznal.