11 C 226/2022-23 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 13. 6. 2022. Žalobce v návrhu tvrdil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 124 878,10 Kč, žalovaný se zavázal platit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendáři, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, při roční úrokové sazbě 22,68 % a rovněž bylo sjednáno placení pojištění ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru, dne 18. 3. 2022 předtím než se stal úvěr splatným v důsledku prodlení byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky ve lhůtě 30 dnů, toto se však nestalo. Žalobce účtoval v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, je tedy žalována dlužná částka, jistina 44 996,73 Kč, úroky 4 347,58 Kč, pojistné 1 038,70 Kč, náklady za vymáhání 600 Kč a smluvní pokuta 455 Kč, celková dlužná částka ke dni zesplatnění činí 51 438,01 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný byl o vrácení částky upomínán, avšak bezvýsledně, žalovaný, ač řádně předvolán, se nedostavil, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřil. Po právní úvaze soud podřadil situaci pod ustanovení § 2395 obč. zák., kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Takto tedy vznikla povinnost žalovaného vrátit poskytnuté prostředky. Účastníci si smluvně ujednali pro případ nesplnění povinnosti smluvní pokutu, tuto situaci soud podřadil pod ustanovení § 2048 věta první obč. zák., kde je uvedeno, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Obecně takto vznikla situace předvídaná jasnozřivým zákonodárcem v ustanovení § 1721 obč. zák., kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Ježto žalovaný je s placením svého dluhu v prodlení, podřadil soud situaci pod ustanovení § 1970 obč. zák., kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, i zde soud žalobci přitakal. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil účelně k uplatnění svého práva proti žalovanému, který ve věci úspěšný nebyl (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 884 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 3 020 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, těchto úkonů bylo 3,5, příprava, převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka (půlúkon), a účast při jednání, dále právní zástupce účtoval cestovné na vzdálenost 138 km k Okresnímu soudu ve Znojmě ze sídla advokáta a zpět, při spotřebě dle OTP 4,8 l /100 km, 943, 347 Kč, náhrada za promeškaný čas 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 téže vyhlášky, dále DPH 21 % ve výši 2 795,81 Kč, celkem tedy náklady řízení činí 17 993,18 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.