11 C 305/2021-23 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 2. 9. 2021. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, tuto smlouvu obě strany sporu podepsaly, úvěr byl poskytnut na částku ve výši 80.000 Kč s úrokovou sazbou 10,4% ročně s hodnotou RPSN 10,9 %, úvěr byl být čerpán jednorázově do 30. 8. 2019 a jistina měla být splacena nejpozději k 20. 7. 2027. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíční splátky dne 20. 4. 2020, porušil smlouvu, byl upomínán a dlužná částka byla zesplatněna, přes urgence a upomínky nebyla uhrazena. Žalovaný porušil smluvní podmínky také tím, že přečerpával prostředky do nepovoleného limity. Žalobce tedy od smlouvy odstoupil. Po provedeném dokazování soud podřadil situaci pod ust. § 2395 a násl. obč. zák ve znění zákona č. 89/2012 Sb. kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Takto vznikl závazkový právní vztah obecně upravený ust. § 1721 téhož obč. zák. kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Soud tedy žalobci přisvědčil. Ježto je žalovaný s placením svého dluhu v prodlení, soud podřadil situaci pod ust. § 1970 téhož. obč. zák. kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, oním nařízením vlády je právní předpis č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač řádně předvolán, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřil, byla použita fikce doručení pro její nezvěstnost. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustan. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že podle výsledku řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Na nákladech řízení byla přiznána částka 23.144 Kč, když soud započítal jako oprávněné náklady zaplacený soudní poplatek ve výši 3.211 Kč, za každý úkon právní pomoci by právnímu zástupci příslušena částka 4.340 Kč dle § 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ke každému úkonu právní pomoci přísluší paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl., tyto úkony byly 4 – příprava, převzetí, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast při jednání. Dále právní zástupce účtoval cestovní náklady za cestu autem [značka vozidla ] [jméno] s průměrnou spotřebou na 100 km 7,1 Kč, amortizační cenou za km 4,2 Kč, vzdálenost 134 km, cena za litr paliva 33,8 Kč, tedy náklady za kilometr 6,64 Kč, 4 půl hodiny ztráty času po 100 Kč dle § 14 vyhlášky 177/96 Sb., k odměně advokáta přísluší 21 % DPH. Soud tedy přiznal jako oprávněnou částku náhradu nákladu řízení 23.144 Kč. Právní zástupce žalobce je registrovaným plátcem DPH ve výši 21 %. Soud tedy tuto částku po právu přiznal.