11 C 320/2021-30 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 16. 9. 2021. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, byla uzavřena dne [datum], součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, ke dni 19. 2. 2021 žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal prostředky v celkové výši 46 730 Kč, a byly dohodnuty specifické splátky, žalovaný se zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5% z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce částky zaokrouhlené na desetitisíce nahoru, úroková sazba byla sjednána 22,68 % a bylo sjednáno pojištění ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru, bylo sjednáno tzv. extra čerpání splatné v 15 měsíčních splátkách ve výši 1 608 Kč s roční úrokovou sazbou 21,54 %. Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze splátky prodlení, žalovaný se dostal do prodlení více než 30 a byl upomínán naposledy 26. 7. 2021. Žalovaný však nehradil a tento se stal ke dni 31. 8. 2021 splatným. Po provedeném dokazování soud podřadil situaci pod ust. § 2395 a násl. obč. zák ve znění zákona č. 89/2012 Sb. kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Takto vznikl závazkový právní vztah obecně upravený ust. § 1721 téhož obč. zák. kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Soud tedy žalobci přisvědčil. Ježto je žalovaný s placením svého dluhu v prodlení, soud podřadil situaci pod ust. § 1970 téhož. obč. zák. kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, oním nařízením vlády je právní předpis č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač řádně předvolán, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřil. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustan. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že podle výsledku řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Na nákladech řízení byla přiznána částka 9 056,46 Kč, když soud započítal jako oprávněné náklady zaplacený soudní poplatek ve výši 1 646 Kč, dva úkony po 500 Kč – převzetí, příprava věci, podání žaloby, jeden úkon 250 Kč výzva k plnění, dále za účast u soudního jednání z punkta žalované částky dle § 7 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., 2 780 Kč, k prvním třem úkonům paušální náhrada hotových výloh po 100 Kč a k poslednímu úkonu 300 Kč, podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, dále cestovné= na vzdálenost 138 km, spotřeba 4,8 litrů /100 km, tedy 894,35 Kč, náhrada za promeškaný čas 6 x 100 Kč dle § 14 téže vyhlášky, k odměně advokáta přísluší 21 %, tedy 1 286,11 Kč. Soud tedy tuto částku po právu přiznal.