11 C 333/2021-26 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 8. 10. 2021. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, byly zjištěny poměry žalovaného, smlouva byla uzavřena pomocí digitálních technologií, ověření identity žalovaného proběhlo poukázáním 1 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně splatit, tuto povinnost si však nesplnil, splatnost nastala 19. 9. 2021. Žalovaný porušil svůj závazek platit úvěr řádně a včas a úvěr byl tedy podle smlouvy zesplatněn. Po provedeném dokazování soud podřadil situaci pod ust. § 2395 a násl. obč. zák ve znění zákona č. 89/2012 Sb. kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Takto vznikl závazkový právní vztah obecně upravený ust. § 1721 téhož obč. zák. kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Soud tedy žalobci přisvědčil. Ježto je žalovaná s placením svého dluhu v prodlení, soud podřadil situaci pod ust. § 1970 téhož. obč. zák. kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, oním nařízením vlády je právní předpis č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač řádně předvolán, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřila, byla použita fikce doručení pro její nezvěstnost. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustan. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že podle výsledku řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Na nákladech řízení byla přiznána částka 2 252 Kč, když soud započítal jako oprávněné náklady zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, za každý úkon právní pomoci by právnímu zástupci příslušena částka 300 Kč dle § 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ke každému úkonu právní pomoci přísluší paušální náhrada hotových výloh po 100 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl., tyto úkony byly 3 – příprava, převzetí, podání žaloby, předžalobní upomínka. Právní zástupce žalobce je registrovaným plátcem DPH ve výši 21 %. Soud tedy tuto částku po právu přiznal.