11 C 48/2022-64 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl podán u zdejšího soudu dne 10. 11. 2021. Dne 4. 7. 2022 byl návrh částečně vzat zpět, tím došlo k situaci předvídané jasnozřivým zákonodárcem v ustanovení § 96 odst. 1 alinea první, odst. 2 alinea druhá o.s.ř., kdy soud v případě částečného zpětvzetí návrhu řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastaví, soud poslušen zákonného pokynu takto tedy rozhodl. Za podstatnou okolnost soud považuje důvod k zastavení řízení, tímto důvodem je skutečnost, že žalovaný zaplatil částku po podání návrhu, tedy žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaný tuto částku skutečně ze smlouvy dlužil, částku zaplatil den před nařízeným jednáním. Lze tedy uzavřít, že žalovaný zavinil rozpoutání i zastavení řízení. O nákladech řízení soud rozhoduje v tomto případě v režimu ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., kde je uvedeno, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Zde byl soud povinen zkoumat zavinění při zastavení řízení. Žalovaný navrhl nepřiznání práva nákladů řízení, neboť nebyl dle svého tvrzení řádně upomenut tak, jak vyžaduje ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř., kde je uvedeno, že žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Toto ustanovení je v současné době upraveno rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR např. vyvěrajícího z usnesení sp. zn. 29 Cdo 506/2015, 29 Cdo 2620/2014, 29 Cdo 947/2014, 29 Cdo 1154/2014, což bylo označeno za ustálenou soudní praxi, a to usnesením ze dne 3. 6. 2016 sp. zn. 21 Cdo 582/2015, tato rozhodnutí jsou postavena na myšlence, že je vždy třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, zejména jde-li o povahu a výši uplatněné pohledávky ve vztahu k povědomí dlužníka o její existenci a dále k postoji dlužníka k samotnému řízení. Zde se praví, že absence výzvy nebude podle ustanovení § 142a o.s.ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popř. jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten nebo schopen existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení 142a o.s.ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. V tomto konkrétním případě měl žalovaný ze smlouvy zákonnou vědomost o povinnosti dluh platit a v tomto konkrétním případě žalovaný dluh zaplatil poslední den před nařízeným jednáním soudu, je tedy dle názoru soudu povinen platit náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, ostatně celý dluh nebyl až do vyhlášení rozsudku zaplacen. Soud se tedy nezabýval vadami doručení předžalobní výzvy, neboť situace v konkrétním případě je podřaditelná pod ustálenou soudní praxi. Tyto náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, odměnu za právní zastoupení z punkta žalované částky 1 500 Kč dle § 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za 5 úkonů právní pomoci, kterými jsou příprava a převzetí věci, výzvy k úhradě, sepis žaloby, účast u soudního jednání a vyjádření ve věci, ke každému úkonu právní pomoci přísluší paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, dále cestovné 1 001,88 Kč za cestu osobním vozem [značka vozidla ] při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km, při vyhláškové ceně paliva 32,80 Kč/litr, náhrada za promeškaný čas 4 x 100 Kč dle § 14 téže vyhlášky. Náklady řízení včetně zákonné 21 % DPH činí částku 12 775,88 Kč, tuto částku tedy soud po právu ze shora uvedených důvodů přiznal.