12 C 301/2020-98 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 18. 11. 2020 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 81.280 Kč s příslušenstvím, 34.002 Kč obchodní úrok 81,34 % max. do výše 226.324 Kč. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru v úhrnné výši 188.604 Kč skládající se z půjčené částky 70.000 Kč a úroku 119,68 % ročně, podle které měl žalovaný úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách po 5.239 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 25. 1. 2017. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 3.848,88 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 70.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 70.000 Kč, úrok ve výši 119,68 % ročně, tedy celkem částku 188.604 Kč v 36 splátkách ve výši 5.239 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Dále byla soudu předložena karta klienta, ve které jsou uvedeny informace o splátkách klienta, dále formulář„ Hodnocení klienta“, v němž je uvedeno, že nebyla doložena schopnost splácet úvěr. Žalovaný doložil sice výplatní pásky za období června – srpna 2016, nebyly však doloženy nijak výdaje žalovaného, jeho náklady na bydlení a potřeby. Žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem 30.000 Kč, dále jsou započteny výdaje celkem 7.800 Kč bez bližší specifikace a podložení, jako použitelné příjmy byla uvedena částka 22.200 Kč. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář, ze kterého je patrné, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy výdaje žalovaného, což žalobce sám uvedl v Hodnocení klienta. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 70.000 Kč, na kterou splatil 3.848,88 Kč. Rozdíl tak činí částku 66.151,12 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 66.151,12 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Nutno je podotknout, že výše sjednaného obchodního úroku je nemravná. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.