12 C 313/2021-52 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 20. 5. 2021 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 15.407 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] poskytl žalované půjčku ve výši 14.391 Kč na nákup spotřebního zboží, kterou měla žalovaná vrátit spolu s úrokem ve výši 36,71 % ročně, to vše v 20 měsíčních splátkách ve výši 959 Kč. Žalovaná však poskytnutou půjčku řádně a včas nehradila. Právnímu předchůdci žalobce proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou s účinností dne [datum] na žalobce. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 14.391 Kč a žalovaná se zavázala vrátit společnosti tuto půjčku spolu s úrokem ve výši 36,71 % ročně v pravidelných 20 měsíčních splátkách po 959 Kč. Úvěrovaná částka byla uhrazena na kupní cenu zboží zakoupeného žalovanou – sedací soupravy. Podpisem smlouvy o půjčce žalovaná potvrdila, že částkou 14.391 Kč byla uhrazena pořizovací cena zakoupené sedací soupravy ve výši 15.990 Kč, kdy žalovaná uhradila 1.599 Kč a zbytek kupní ceny ve výši 14.391 Kč byl uhrazen prostřednictvím úvěru poskytnutého od společností [právnická osoba], která následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru na žalobce. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem původního věřitele. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Smlouva o úvěru byla uzavřena před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku se tak smluvní vztah nadále řídí právními předpisy platnými do 31. 12. 2013, tedy zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, který upravoval smlouvu o úvěru. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Dále bylo doloženo, že úvěr byl čerpán formou úhrady kupní ceny sedací soupravy zakoupené do vlastnictví žalované. V souladu s ustanovením § 497 obchodního zákoníku a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byla žalovaná povinna vrátit právnímu předchůdci žalobce dohodnutým způsobem poskytnuté prostředky. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být částka vrácena. Žalobce prokázal také skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce a že o tomto byla žalovaná písemně vyrozuměna, proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení dlužné jistiny, obchodního úroku mezi účastníky sjednaného a ohledně úroku z prodlení (v žalobě částečně kapitalizovaného), neboť nezaplacením dluhu ve lhůtě splatnosti se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžité povinnosti. Podle § 517 odst. 2 o. z. tak žalobci přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. O nákladech řízení pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 o.s.ř., kdy ve sporu byl úspěšný žalobce, má tak právo na náhradu nákladů řízení. Pro úplnost soud dodává, že k aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor, kde žalobce doplňuje jen výše uvedené údaje, a ostatní skutková tvrzení zůstávají nezměněná. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15.407 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.