12 C 63/2016-74 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 37.851 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru skládající se z půjčené částky 20.000 Kč, kapitalizovaného úroku 7.716 Kč a poplatků ve výši 7.636 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splácet 16 měsíčními splátkami po 2.210 Kč. Žalovaná splatila pouze částku 4.600 Kč a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 20. 8. 2014. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 4.600 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručení žalované. Následně bylo řízení přerušeno v důsledku insolvenčního řízení žalované, po odpadnutí tohoto pak bylo v řízení pokračováno, kdy na dluh nebylo v mezidobí v rámci insolvence nic plněno. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů. 4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky smlouvy byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 20.000 Kč, což potvrdila svým podpisem na formuláři Standartní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 20.000 Kč, úrok ve výši 7.716 Kč, administrativní poplatek za zpracování úvěru ve výši 2.217 Kč, poplatek za uzavření 2.800 Kč, poplatek za inkaso 2.619 Kč, tedy celkem částku 35.352 Kč v 16 splátkách ve výši 2.210 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci. Žalovaná o tomto byla písemně vyrozuměna. 6. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádost o úvěr, ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je zaměstnána, adresu zaměstnavatele a finanční údaje. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 9.000 Kč, další příjmy domácnosti 13.000 Kč, výdaje celkem 16.300 Kč, jako použitelné příjmy byla uvedena částka 5.700 Kč. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář, ze kterého je patrné, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalované a specifikovány další příjmy domácnosti, nebylo prokázáno, jak byly přezkoumány a doloženy výdaje domácnosti žalované. 10. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč, na kterou splatila 4.600 Kč. Rozdíl tak činí částku 15.400 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 15.400 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Žalobce se dále domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku a poplatků ve výši 7.716 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.