4 C 187/2022-65 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 20. 5. 2022 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky ve výši 33.380,77 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaná jako úvěrovaná zavřela dne [datum] s původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalované finanční hotovost ve výši 30.000 Kč, převzatou v hotovosti při podpisu smlouvy, žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s příslušenstvím ve výši 25.776 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladu na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkem 55.776 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 3.984 Kč, poslední splátkou splatnou k 5. 2. 2021. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána získáním informací od žalované vyplněné žádosti o úvěr, kdy tato doložila doklady k doložení bonity žalované. Žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila řádně a včas, uhradil 8.500 Kč, tj. 2 splátky, ocitla se tak v prodlení s úhradou. Úvěr byl zesplatněn k 5. 2. 2021, od 6. 2. 2021 je žalovaná v prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky z [datum] postoupil věřitel [právnická osoba], pohledávku žalobci, o postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. Celková hodnota činila ke dni postoupení 71.871,01 Kč a sestávala z nesplacené jistiny 25.756,77 Kč, nesplaceného smluvního úroku 2.119,38 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 12.459,78 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 2.363 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 4.577,07 Kč, postoupeného sankčního poplatku 1.500 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4.893,10 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3.201,91 Kč a postoupené smluvní pokuty 14.500 Kč. Žalobce se rozhodl část pohledávky ve prospěch žalované neuplatnit, nadále požaduje nesplacenou jistinu 25.756,77 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 2.119,38 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 12.459,78 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2.363 Kč, inkasní poplatek 4.577,07 Kč, smluvní úrok po revizním přepočtu ve výši 3.133,15 Kč, tj. od 6. 2. 2021 do 29. 11. 2021, kdy základem je jistina ve výši 25.756,77 Kč úročená sazbou 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.723,23 Kč, tj. od 6. 2. 2021 do 29. 11. 2021 z jistiny 25.756,77 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč dle ceníku, smluvní pokuta ve výši 7.624 Kč, kdy tuto požaduje žalobce v souladu se smlouvou ve výši 0,1 % denně z částky nesplacené jistiny 25.756,77 Kč od 6. 2. 2021 do 28. 11 2021. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 25.756,77 Kč od 23. 12. 2021. Předžalobní výzva byla zaslána dne 2. 5. 2022. 2. Žalovaná se k návrhu písemně nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování. 3. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] kdy celková částka byla převzata žalovanou v hotovosti při podpisu smlouvy. Původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 30.000 Kč, ta se zavázala jistinu spolu s náklady spotřebitelského úvěru 25.776 Kč, tj. celkovou dlužnou částku 55.776 Kč vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 3.984 Kč od 5. 1. 2020, kdy za poskytnutí úvěru by sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14.700 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 2.788 Kč, inkasní poplatek 5.400 Kč a úrok v dohodnuté výši 2.888 Kč, RPSN činí 272,44 % Smluvní pokuta v případě prodlení činí 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] mezi věřitelem [právnická osoba], a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce, o tomto žalobce žalovanou uvědomil oznámením z 11. 1. 2022 i předžalobní výzvou z 2. 5. 2022. 4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalované v registrech, v kartě žádosti o úvěr je uveden příjem žalované ve výši 15.660 Kč, tj. na hranici minimální mzdy, jako použitelný příjem uvádí 10.250 Kč měsíčně,, uvedla, že žije v nájmu sama, své výdaje spojené s bydlením uvedla ve výši 2.000 Kč, což je zjevně podhodnocené, kdy jen z připojené smlouvy o nájmu vyplývá výše nájmu 8.000 Kč měsíčně s tím, že energie si hradí nájemce sám a vodné a stočné se vyúčtuje 1x ročně, náklad na bydlení budou tak nepochybně podstatně vyšší, bankovní účet žalovaná nevlastní. Při příjmu na hranici minimální mzdy, kdy při výši splátky 3.984 Kč ta i při podhodnocených výdajích činí téměř polovinu deklarovaného použitelného příjmu, kdy reálně se jeví použitelný příjem výrazně nižší, je nezbytné podrobně zkoumat příjmovou a výdajovou situaci potenciálního dlužníka a vyhodnocení jeho bonity, k žalobě však nebylo připojeno vyhledání žalované v registrech BRKI/NRKI, SOLUS či centrální evidenci exekucí, v žádosti je dokonce zaškrtnuto, že řádné splácení žalovaných či exekučně vymáhaných částek nebylo ověřováno, z interní činnosti soudu je pak tomuto známo, že žalovaná má za sebou vedeno větší množství exekucí. 5. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí. 6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žal