4 C 195/2021-130 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 1. 3. 2021 domáhal se žalobce zaplacení částky ve výši 4.499,04 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že původní věřitel, [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] se žalovaným elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 3.000 Kč, kdy v rámci uzavřeného smluvního vztahu se dlužník zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit nejpozději dne [datum] žalobci, peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty převodem na bankovní účet dne [datum]. Ve prospěch pohledávky bylo ze strany dlužníka uhrazeno na jistinu 0,64 Kč dne 13. 12. 2018. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 2.999,36 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny 2.999,36 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, smluvní úrok ve výši zákonného úroku z prodlení z jistiny [číslo] od 31. 10. 2018 do zaplacení (kdy dle smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit sjednaný úrok ve výši 36 % ročně, žalobce však požaduje pouze 9 % ročně), smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny [číslo] od 1. 12. 2018 do podání žaloby, kapitalizovaná ve výši 1.499,68 Kč. Upomínka žalobce byla žalovanému odeslána dne 25. 9. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vč. formuláře předsmluvních informací soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 3.000 Kč za úrok 36 % ročně, tj. 88,77 Kč, RPSN 7889,49%, poplatkem za sjednání úvěru 1.211,47 Kč, celkovou částkou ke splacení 4.300,24 Kč, dobou splatnosti 30 dnů. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] bylo prokázáno, že z účtu původního věřitele bylo prostřednictvím platební brány ThePay na účet žalovaného č. [bankovní účet] odeslána částka ve výši 3.000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce, což zakládá aktivní legitimaci žalobce k vedení sporu, žalovanému, o postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 16. 4. 2020. Ze strany žalobce byla žalovanému zaslána výzva k úhradě před soudním řízením dne 25. 9. 2020. 4. V žalobě, doplněné na výzvu soudu vyjádřením z 8. 2. 2022 bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu ani přes výzvu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce doložil tři výplatní pásky žalovaného, z nichž plyne, že žalovaný měl měsíční příjem ve výši 572,85 EUR, což je cca 14.700 Kč. Minimální mzda v daném období činila 12.200 Kč, žalovaný se svým příjmem pohyboval jen mírně nad touto hranicí, žalobcova argumentace mediánem mezd ve výši 27.719 Kč, ev. průměrnou hrubou mzdou za dané období ve výši 31.516 Kč nemá soud za přiléhavou, kdy argument, že výše příjmu nevybočuje, neobstojí, neboť příjem žalovaného činí pouze polovinu průměrné mzdy či mediánu mezd. V takovém případě má soud za zcela nezbytné pečlivě zkoumat příjmovou i výdajovou složku potenciálního dlužníka. Toto zkoumání pak žalobce žádným způsobem nedoložil, ani přezkum v registrech, zejména NRKI, BRKI a SOLUS, kdy by byla objasněna úvěrová historie žalovaného, přezkum centrální evidence exekucí tvrdil, nicméně nedoložil. Životní náklady žalovaného nejsou pak uvedeny vůbec. 5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 8. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 12. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet předmětný úvěr, žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze výplatnice, nebyly však řádně tvrzeny ani hodnoceny výdaje žalovaného, nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, dohledání a ověřen v registrech BRKI, NRKI a SOLUS. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 3.000 Kč skutečně obdržel převodem na účet, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu, jež byla ve prospěch žalovaného ponížena o částku 0,64 Kč. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvy o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalovaného tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle výsledků řízení, kdy žalobce byl úspěšný v 61,65 % uplatněného nároku, neúspěšný v 38,35 % uplatněného nároku, proto mu příslušní náhrada nákladů řízení ve výši 23,3 % Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření z 8. 2. 2022) po 200 Kč za celý úkon (§ 14b odst. 1 vyhlášky), tj. 600 Kč, 3x režijní paušál po 10