4 C 301/2020-102 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 25. 9. 2020 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 21.150 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s následujícím poplatky: úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 3.000 Kč, tedy s úrokovou sazbou ve výši 19,31 % ročně, odměnu za administrativní činnost v částce 3.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč; to vše v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, poslední splátka byla stanovena na 28. 2. 2019. Žalovaný, za dobu trvání smluvního vztahu nehradil splátky řádně a včas, za dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 5.850 Kč, a to na úrok částku 3.000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1.550 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1.300 Kč, poslední platba byla uhrazena dne 9. 4. 2018, přičemž datum poslední splátky bylo dne 28. 2. 2019. Nejpozději od 1. 3. 2019 je tedy žalovaný v prodlení, od tohoto dne uplatňuje žalobce úrok z prodlení v zákonné výši, současně žalobce žádá od tohoto dne úročení neuhrazené jistiny ve výši 15.000 Kč úrokem smluvním ve výši 19,31 % ročně. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek dne [datum] na žalobce, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 25.150 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 1.450 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.700 Kč, kdy součástí bylo i navýšení účtované původním věřitelem, jež žalobce neuplatňuje. Od postoupení pohledávky do data podání žaloby nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Žalobce tedy požaduje celkovou dlužnou částku ve výši 21.150 Kč, sestávající z dlužné jistiny 15.000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6.150 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2.204,56 Kč, (úrok ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč od 1. 3. 2019 do postoupení [datum]), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.084,69 Kč (úrok ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny 15.000 Kč od 8. 3. 2019 do postoupení [datum]), úrok ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu. Podáním z [datum] žalobce navrhl vydání rozsudku pro uznání, kdy žalobce nárok nerozporoval, vyjádřením z 15. 12. 2020 doložil, že má k dispozici originál smlouvy, která je dle názoru žalobce podepsaná přímo žalovaným, ve smlouvě je žalovaný identifikován jménem, příjmením a rodným číslem, grafická podoba podpisu žalovaného se jeví totožná s podpisem žalovaného na vyjádření ze dne 10. 11. 2020, tvrzení žalovaného neodpovídá ani jeho chování, kdy žalovaný půjčenou částku částečně splácel, jak vyplývá z přehledu splátek., dle karty zákazníka byla totožnost žalovaného ověřena dle občanského průkazu, pracovní smlouvy a výplatních pásek. Dle vyjádření z 26. 1. 2021 pak nepovažuje mediaci za účelnou, neboť žalovaný rozporuje samotný vznik pohledávky, jež je předmětem řízení. Podáním z 18. 5. 2021 žalobce sdělil, že byl dne 1. 2.2021 telefonicky kontaktován žalovaným a předběžně dohodnuto uzavření soudního smíru s možností úhrady žalované částky ve splátkách, ke smíru se již žalovaný nevyjádřil, ani v rámci soudem nařízené mediace nedošlo k žádné dohodě mezi účastníky. Podáním z [datum] žalobce doložil ověření zkoumání majetkové situace žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek a doložil posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, i ve vztahu k půjčce s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení. 2. Žalovaný se proti elektronickému platebnímu rozkazu z 27. 10. 2020, č. j. EPR 244299/2020-5 vydaném ve věci podal v zákonné lhůtě dne 10. 11. 2020 odpor. Podrobněji se vyjádřil podáním z 8. 12. 2020, kdy žalobní nárok neuznal ani zčásti, kdy tvrdil, že žádnou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] nikdy neuzavřel, nepodal žádost o poskytnutí úvěru, ani mu žádný spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč nebyl poskytnut na bankovní účet. Žalovaný tvrdil, že v roce 2018, tedy i dne 4. 1. 2018 pobýval pracovně v [země], žádnou smlouvu tak neuzavíral. Má za to, že žaloba je zcela nedůvodná a žádný závazek žalovaného ve výši 21.150 Kč s příslušenstvím vůči žalobci neexistuje. Po těchto dvou podáních již žalovaný dále nebyl v řízení aktivní, zásilky nepřebíral, k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, na podání žalobce, osvědčující svá tvrzení již žalovaný nereagoval, soudu proto ve věci nezbylo, než dále rozhodovat jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] uzavřené ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč, zápůjční fixní úrokovou sazbou 32,15 % na 60 týdnů, žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky v celkové výši 27.000 Kč, tj. s poplatky, sestávajícími z úroku ve výši 3.000 Kč, administrativního poplatku ve výši 3.000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 15.000 Kč převzal dle čl. 1 smlouvy v hotovosti. RPSN činilo 206,15 %. Z karty zákazníka z 3. 1. 2018, dohody o pracovní činnosti žalovaného, výplatních pásek za [číslo] je doloženo řádné přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z výpisu splátek vyplývá, že ze strany žalovaného byly učiněny na danou pohledávku platby: dne 11. 1. 2018 ve výši 2.000 Kč, dne 12. 2. 2018 ve výši 1.800 Kč, dne 9. 3. 2018 ve výši 250 Kč, dne 24. 3. 2018 ve výši 160 Kč, dne 9. 4. 2018 ve výši 1.640 Kč, celkem ve výši 5.850 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce, což zakládá aktivní legitimaci žalobce k vedení sporu, o postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne [datum], ze strany žalobce byla žalovanému zaslána předžalobní výzva dne 10. 5. 2020. 4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., bylo doloženo, že finanční prostředky byly žalovanému reálně předány v den uzavření smlouvy. V souladu s ustanovením § 2395 o. z., a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byl žalovaný povinen vrátit právnímu předchůdci žalobce tyto poskytnuté peněžní prostředky dohodnutým způsobem. Žalovaný, ač podaným odporem tvrdil, že smlouva řádně uzavřena nebyla, toto své tvrzení žádným způsobem nedoložil, v rámci řízení zůstal pasivní. Soud proto rozhodoval na základě důkazů předložených žalobcem, kdy žalovaný neprokázal, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení peněžních prostředků nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl, kdy žalobcem předložené důkazy prokazují, že v rámci schvalovacího řízení původního věřitele byl žalovaný řádně ztotožněn, byla zkoumána jeho úvěruschopnost, úvěr současně částečně splácel. Soud proto žalobcem odporovaná tvrzení nemohl vzít za doložená a prokázaná. Ke dni podání žaloby pak uplynula doba, ve které měly být peněžní prostředky vráceny. Dluh za žalovaný byl postoupen na žalobce dne [datum], což zakládá jeho aktivní věcnou legitimaci k vedení sporu, a je v souladu s § 1879 o. z. U úroku ve výši 19,31 % ročně se jedná úrok smluvní, požadovaný v nižší výši, než původně sjednaný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě její splatnosti a v celé její výši, dostal se do prodlení dle § 1970 o. z., na základě něj pak žalobci náleží úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku s příslušenstvím, část. kapitalizovaným pro období od poslední úhrady do postoupení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (dle § 160 odst. 1 o. s. ř.) 7. O nákladech řízení bylo rozhodnut