9 C 135/2022-56 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou původně [název soudu] dne 2. 12. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 6 730 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 8 000 Kč skládající se z půjčené částky 8 000 Kč, kapitalizovaného úroku 1 120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, podle které měl žalovaný úvěr zaplatit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 11. 2015. Žalovaný splácel nepravidelně a dostal se do prodlení. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 7 190 Kč. Pohledávka včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. 2. [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyslovil svoji místní nepříslušnost a po právní moci usnesení věc postoupil Okresnímu soudu ve [obec], jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jím předložených důkazů. 4. Z předložené smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 8 000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 8 000 Kč, úrok ve výši 1 120 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 600 Kč, poplatek za inkaso 3 200 Kč, tedy celkem částku 13 920 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 23,72 % ročně. 5. Dále byla soudu doložena karta zákazníka, ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedl žalovaný, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, jako strojník, adresu zaměstnavatele a finanční údaje. Žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem 11 000 Kč, další příjmy domácnosti 0 Kč, výdaje celkem 9 900 Kč, jako použitelné příjmy byla uvedena částka 1 100 Kč. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář, ze kterého je patrné, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. žalovaný zaplatil celkem 7 190 Kč. Soudu nebylo doloženo, jak byla přezkoumávána úvěruschopnost žalovaného, až je toto běžnou náležitostí. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. O tom byl žalovaný informován přípisem původního věřitele ze dne 6. 12. 2019. 7. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze částečně. 8. V řízení bylo prokázáno, že dne 10. 10. 2014 došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi původním věřitelem a žalovaným, která je svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně, resp. původní věřitel provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného, nájemní smlouva, jaké má jiné půjčky, úvěry, kolik splácí apod. 12. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 13. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, na kterou splatil 7 190 Kč. Rozdíl tak činí částku 810 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 810 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků spojených s poskytnutím zápůjčky v celkové výši 5 920 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva, dle které měl být poplatek sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.