9 C 168/2022-83 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou původně [název soudu] dne 9. 8. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 101 646,78 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Úvěrový rámec činil 52 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný celkem načerpal částku 57 091 Kč a uhradil částku 9 447 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a proto došlo k zesplatnění úvěru, a to ke dni 31. 3. 2021. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Úvěrový rámec činil 48 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,28 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný celkem načerpal částku 49 921 Kč a uhradil částku 10 208 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a proto došlo k zesplatnění úvěru, a to ke dni 31. 3. 2021. 2. Okresní soud [obec] [anonymizována dvě slova] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vyslovil místní nepříslušnost a po právní moci postoupil věc Okresnímu soudu ve Znojmě jako místně příslušnému. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jím předložených důkazů. 4. Z předložené smlouvy [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do 15 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 3,28 % z úvěrového rámce, tj. 492 Kč, roční úroková sazba byla stanovena ve výši 29,88 % a RPSN 34,33 %. 5. Z předložené smlouvy [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním. Z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do 20 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, roční úroková sazba byla stanovena ve výši 26,28 % a RPSN 37,82 %. 6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad je patrno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. 7. Dále žalovaný předložil soudu výpisy z účtu žalovaného za měsíc září 2019, kde bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ve výši 22 989 Kč a 3 436 Kč od firmy [právnická osoba]. Z úvěrové karty soud zjistil, že žalovaný je svobodný, bydlí ve vlastním domě/bytě a nemá žádné děti. Jako zdroje příjmu uvedl, že je zaměstnanec s příjmem 27 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedl v částce 4 800 Kč. 8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného, zda má nějaké další závazky, apod. 17. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 57 091 Kč, na kterou splatil 9 447 Kč a částka ve výši 49 921 Kč, na kterou splatil 10 208 Kč. Rozdíl tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 87 357 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 4 059,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 123,33 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 50 647,46 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 4 059,50 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení a dále částky 10 230,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 164,23 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 47 793,01 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 230,28 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení v poměrné části proti méně úspěšnému žalovanému. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 066 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 101 646,78 Kč sestávající z částky 5 180 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a cestovné (§ 13 odst. 5 a. t.) za cestu [obec] – [obec] a zpět v celkové výši 844,38 Kč za 134 ujetých km [značka automobilu], [registrační značka] při průměrné spotřebě 3,4 l /100 km a ceně 47,10 Kč za litr paliva a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb., dále náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč (§ 14 odst. 2 a. t.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 4 864,52 Kč (§14a a. t). Náklady celkem činí 32 094,90 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci byl 86 %, úspěch žalovaného 14 %, rozdíl je 72 %. S ohledem na částečný neúspěch žalobkyně ve věci, kdy poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí 72 %, byla žalobk