9 C 180/2022-42 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 13 370,26 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které obdržela finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Nehradila však splátky řádně a včas. Celková zaplacená částka 10 000 Kč odpovídá pěti řádně uhrazeným splátkám započítaným na dluh dle sjednaného předpisu splátek, který je součástí smlouvy. Žalobkyně se tak žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 9 918,59 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 629,01 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 714,45 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru 894,10 Kč, inkasního poplatku 1 731,85 Kč, dále kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 1 418,49 Kč za dobu od 16. 12. 2020, tj. prvního dne po splatnosti poslední sjednané splátky, do 29. 11. 2021 z částky 9 918,59 Kč ve výši 15 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 780,17 Kč za období od 16. 12. 2020 do 29. 11. 2021 z částky 9 918,59 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 451,67 Kč, když smluvní pokuta byla dohodnuta pro případ porušení peněžní povinnosti žalovaného ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, a to z dosud nesplacené jistiny, tedy z částky 9 918,59 Kč za dobu od 16. 12. 2020 do 29. 11. 2021 a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 328 Kč. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že ji uzavřeli dne [datum] společnost [právnická osoba], jako věřitel a žalovaná jako dlužník, úvěr činil 15 000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru 12 888 Kč uvedené žalobkyní, celková dlužná částka splatná dlužníkem tedy činila 27 888 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 splátkách po 1 992 Kč se splatností poslední splátky dne 15. 12. 2020. Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ porušení povinnosti zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas. 4. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] vyplynulo, že byly před poskytnutím úvěru žalovanou předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva žalované, bylo vycházeno z jeho příjmu z pracovní činnosti ve výši 14 634 Kč, jeho výdajů ve výši 6 410 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, bez vyživovací povinnosti. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022. 6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně, resp. původní věřitel, řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalované, pracovní smlouva. Žalobkyně nijak neověřila otázku bydlení žalované. Žalovaná uvedla, že měsíčně splácí stávající půjčky ve výši 2 000 Kč. Toto si žalobkyně nijak neověřila. 15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaná částečně úvěr splatila, proto soud vyhověl pouze v rozsahu nesplacené jistiny ve výši 9 918,59 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 387,90 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 451,67 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být sjednán smluvní úrok a smluvní pokuta, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř., kdy úspěch žalobkyně je představován 74 %, neúspěch žalobkyně 26 %. Odečtením úspěchu a neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na 48 % náhrady nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 2 294 Kč, což je zaplacený soudní poplatek 842 Kč, odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání návrhu), náhrada hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 citované vyhlášky za 3 úkony po 100 Kč a DPH ve výši 21 % ze základu 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobkyně tak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 101 Kč (tj. 48 %).