11 C 107/2022-86 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 26. 5. 2022. Návrhem se žalobce domáhal určení vlastnického práva k movité věci [značka vozidla ] [číslo], [registrační značka], jehož vlastníkem se měl podle návrhu stát kupní smlouvou ze dne [datum] od svého syna [jméno] [celé jméno žalobce], přičemž věc od prodávajícího měl převzít a tato věc movitá byla v době podání žaloby v držení žalobce. Smluvní strany ze smlouvy si však na základě této kupní smlouvy opomněli provést změnu zápisu v evidenci registru vozidel, přičemž vozidlo bylo nadále evidováno na tehdejšího prodávajícího [jméno] [celé jméno žalobce], který zemřel dne [datum]. V dědickém řízení byla tato movitá věc po [jméno] [celé jméno žalobce] zařazena do pozůstalosti a dědickým usnesením bylo určeno, že vlastnicí má být žalovaná. Z tohoto důvodu neodpovídá zápis skutečnosti a žalobce se nyní domáhá určení vlastnictví, přičemž žalovaná se domáhá vydání vozidla. Vzhledem k rozporu mezi zápisem v evidenci a stavem věci je rozpor, je tedy zřejmé a osvědčené, že jsou splněny podmínky ustanovení § 80 o.s.ř., kde je uvedeno, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem, žalobce má tedy právní zájem na uvedení zápisu se stavem věci do souladu. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [celé jméno žalobce] – žalobcem jako kupujícím a [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], jako prodávajícím, že předmětem této kupní smlouvy je právě ona movitá věc, o kterou běží [značka vozidla ] [číslo], [registrační značka], touto kupní smlouvou žalobce vlastnictví nabyl. Z výpisu evidence motorových vozidel soud zjistil, že jako vlastník byl nadále registrován onen prodávající z kupní smlouvy. Z dědického spisu [spisová značka] po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], a zemřelém dne [datum], z usnesení tohoto dědického spisu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že zde pozůstalá [celé jméno žalované], nyní žalovaná, se má stát vlastnicí této movité věci, o kterou v řízení běží. Během řízení již nebylo o skutečném vlastnictví věci pochyb mezi účastníky, soud dochází k závěru, že žalobce se stal vlastníkem movité věci na základě kupní smlouvy dle ustanovení § 2079 odst. 1 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu, je tedy vyloučeno, aby v dědickém řízení přešlo vlastnické právo na žalovanou. O vlastnictví věci soud již neměl pochybnosti, rovněž tak účastníci a soud žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že oba účastníci sporu byli v dobré víře o vlastnictví movité věci, žalobce na základě kupní smlouvy a žalovaná na základě dědického usnesení, nebylo možno spravedlivě po účastnících požadovat kvalifikovanou komunikaci o vydání věci, tato dobrá víra a ztížená možnost komunikace byly pro soud důvodem použít při rozhodování o nákladech řízení ustanovení § 150 alinea první o.s.ř. nepřiznat nikomu z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, od počátku se mezi účastníky jednalo o politováníhodné nedorozumění. S přivolením účastníků bylo po jednáních konečným rozsudkem rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť tak je soudu dovoleno v ustanovení § 115a o.s.ř., kde je uvedeno, že k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.