11 C 137/2023-20 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 22. 2. 2023. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, tuto smlouvu obě strany sporu podepsaly, úvěr byl poskytnut na částku ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet ve 108 pravidelných měsíčních splátkách po 4 056 Kč měsíčně, vždy ke každému 5. dni kalendářního měsíce. Žalovaný porušil svůj závazek platit úvěr řádně a včas a úvěr byl tedy podle smlouvy zesplatněn. Po provedeném dokazování soud podřadil situaci pod ust. § 2395 a násl. obč. zák ve znění zákona č. 89/2012 Sb. kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Takto vznikl závazkový právní vztah obecně upravený ust. § 1721 téhož obč. zák. kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Soud tedy žalobci přisvědčil. Ježto je žalovaný s placením svého dluhu v prodlení, soud podřadil situaci pod ust. § 1970 téhož. obč. zák. kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, oním nařízením vlády je právní předpis č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů, soud přiznal i zaplacení úroků smluvních se shora uvedenou kvalifikací. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač řádně předvolán, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřil, byla použita fikce doručení pro jeho nezvěstnost. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil účelně k uplatnění svého práva proti žalovanému, který ve věci úspěšný nebyl (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 8 716 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 9 180 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, těchto úkonů bylo 4, příprava, převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast u jednání soudu, dále si právní zástupce účtoval cestovné osobním vozidlem [značka vozidla ], s průměrnou spotřebou dle OTP 4,8 l /100 km, na vzdálenost 400 km, vyhlášková cena paliva 41,20 Kč/litr, amortizační cena za km 5,2 Kč, dále náhradu za ztrátu času podle § 14 téže vyhlášky 12 půlhodin po 100 Kč, k odměně advokáta přísluší prokázaná 21% DPH, celkem tedy náklady řízení činí 59 137,57 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.