11 C 154/2023-64 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 31. 5. 2023. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 24. 2. 2020, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, tuto smlouvu obě strany sporu podepsaly, úvěr byl poskytnut na částku ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet v 84 pravidelných splátkách po 1 105 Kč měsíčně, byl sjednán smluvní úrok 19,99 % ročně, dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru 900 Kč a měsíční pojištění ve výši 90 Kč, byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Dne 4. 5. 2021 došlo fúzí původního věřitele se současným žalobcem. Po provedeném dokazování soud podřadil situaci pod ust. § 2395 a násl. obč. zák ve znění zákona č. 89/2012 Sb. kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Takto vznikl závazkový právní vztah obecně upravený ust. § 1721 téhož obč. zák. kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Soud tedy žalobci přisvědčil. Ježto je žalovaný s placením svého dluhu v prodlení, soud podřadil situaci pod ust. § 1970 téhož. obč. zák. kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, oním nařízením vlády je právní předpis č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač řádně předvolán, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřil, byla použita fikce doručení pro jeho nezvěstnost. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že podle výsledku řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Na nákladech řízení byla přiznána částka 18 305,22 Kč, když soud započítal jako oprávněné náklady zaplacený soudní poplatek ve výši 1 804 Kč, za každý úkon právní pomoci by právnímu zástupci příslušena částka 2 620 Kč dle § 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ke každému úkonu právní pomoci přísluší paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl., tyto úkony byly 4 – příprava, převzetí, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast u jednání. Dále právní zástupce žalobce účtoval cestovné za cestu k soudu a zpět, vzdálenost 145 km, při spotřebě 10,10 l /100 km, vyhláškové ceně paliva 41,20 Kč/litr, amortizační ceně za použití vozidla 5,2 Kč/km a dále 6 půlhodin ztráty času po 100 Kč dle §14 téže vyhlášky, cestovné činí 2 368,42 Kč včetně DPH. Právní zástupce žalobce je registrovaným plátcem DPH ve výši 21 %. Soud tedy tuto částku po právu přiznal.