11 C 196/2023-38 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 20. 3. 2023. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného zákonným způsobem a žalovaný byl v souladu se smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možno změnit výši úvěrového rámce, který činil 120 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, výše splátky byla stanovena na 4 % z aktuálně dlužné částky, splatnost byla dohodnuta vždy na 20. den kalendářního měsíce. Žalovaný čerpal částku ve výši 263 497,10 Kč a žalovaný uhradil částku 175 859 Kč, kterážto částka byla započítána na úrok a poplatky a jistinu. Žalovaný byl upomenut a úvěr byl zesplatněn dle smlouvy ke dni 12. 12. 2022. Nyní je žalována částka 122 714,77 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 119 999,91 Kč, poplatku za pojištění 1 114,86 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Žalobce doložil tvrzené skutečnosti listinnými důkazy. Po provedeném dokazování soud podřadil situaci pod ust. § 2395 a násl. obč. zák ve znění zákona č. 89/2012 Sb. kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Takto vznikl závazkový právní vztah obecně upravený ust. § 1721 téhož obč. zák. kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Soud tedy žalobci přisvědčil. Ježto je žalovaný s placením svého dluhu v prodlení, soud podřadil situaci pod ust. § 1970 téhož. obč. zák. kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, oním nařízením vlády je právní předpis č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač řádně předvolán, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřil. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustan. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že podle výsledku řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Na nákladech řízení byla přiznána částka 35 968,49 Kč, když soud započítal jako oprávněné náklady zaplacený soudní poplatek ve výši 4 909 Kč, za každý úkon právní pomoci by právnímu zástupci příslušena částka 6 020 Kč dle § 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ke každému úkonu právní pomoci přísluší paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl., tyto úkony byly 4 – příprava, převzetí, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast u jednání. Dále právní zástupce účtoval cestovné doložené screenshotem jízdenky hromadné dopravy, jízdné 178 Kč, dále náhrada za ztrátu času dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb., 6 půlhodin ztráty času, tedy 600 Kč, právní zástupce žalobce je registrovaným plátcem DPH ve výši 21 %. Soud tedy tuto částku po právu přiznal.