11 C 198/2023-26 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 2. 5. 2023. Žalobce v návrhu tvrdil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč převodem na účet, poplatkem za poskytnutí úvěru byla stanovena částka 7 350 Kč, za vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 2 700 Kč, celková dlužná částka činila 27 888 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč, když poslední splátka připadla na 23. 6. 2021. Poslední splátka ze strany žalované uhrazena dne 26. 2. 2021 ve výši 1 500 Kč, a tak podle smlouvy vzniklo žalobci právo na zaplacení celé zbývající částky, která sestává z jistiny úvěru, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, úhrady za poskytnutí úvěru, uzavření smlouvy, úhradě za administrativní činnost a úhrady za umožnění úhrady splátek v hotovosti. Ježto nebyl úvěr řádně a včas celý zaplacen, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5 341,96 Kč od 24. 6. 2021 úrokem 15 % ročně. Žalobce prokázal tvrzené skutečnosti listinnými důkazy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na současného žalobce a žalovaný byl uvědomen. Dále soud zjistil, že žalovaná byla o vrácení částky upomínána, avšak bezvýsledně, žalovaná, ač řádně předvolána, se nedostavila, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřila. Po právní úvaze soud podřadil situaci pod ustanovení § 2395 obč. zák., kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Takto tedy vznikla povinnost žalovaného vrátit poskytnuté prostředky. Dále soud podřadil situaci pod ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Takto tedy pohledávka přešla na nynějšího žalobce. Obecně takto vznikla situace předvídaná jasnozřivým zákonodárcem v ustanovení § 1721 obč. zák., kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Ježto žalovaný je s placením svého dluhu v prodlení, podřadil soud situaci pod ustanovení § 1970 obč. zák., kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, i zde soud žalobci přitakal. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil účelně k uplatnění svého práva proti žalované, která ve věci úspěšná nebyla (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 1 820 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, těchto úkonů bylo 5, příprava, převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast při jednání, písemné podání ze dne 28. 8. 2023, celkem tedy náklady řízení činí 13 626 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.