11 C 244/2023-24 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 16. 5. 2023. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, smlouva byla uzavřena elektronickou digitální cestou, ověřena totožnost, byla dohodnuta splatnost, poplatek za poskytnutí úvěru se splatností 30 dnů od poskytnutí úvěru, částka 5 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním způsobem, žalovaný si prodloužil splatnost, avšak svému závazku nedostál. Po provedeném dokazování soud podřadil situaci pod ust. § 2395 a násl. obč. zák ve znění zákona č. 89/2012 Sb. kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Takto vznikl závazkový právní vztah obecně upravený ust. § 1721 téhož obč. zák. kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Soud tedy žalobci přisvědčil. Ježto je žalovaný s placením svého dluhu v prodlení, soud podřadil situaci pod ust. § 1970 téhož. obč. zák. kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, oním nařízením vlády je právní předpis č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač řádně předvolán, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřil, byla použita fikce doručení pro jeho nezvěstnost. Žalobce se takto stal procesně zcela úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil účelně k uplatnění svého práva proti žalovanému, který ve věci úspěšný nebyl (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 100 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, tyto úkony byly 3: příprava a převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka, k odměně advokáta přísluší prokázaná 21% DPH, celkem tedy náklady řízení činí 1 489 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.