11 C 297/2023-25 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 31. 5. 2023. Žalobce v návrhu tvrdil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 150 000 Kč převodem na účet, poplatky dle smlouvy, tedy se žalovaný zavázal tuto částku vrátit. Žalovaný porušil své závazky, opakovaně se ocital v prodlení, a tedy byl uvědomen dopisem ze dne 23. 8. 2022 o ukončení poskytovaného úvěru a úvěr byl dle smlouvy zesplatněn dne 23. 8. 2022. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na současného žalobce a žalovaný byl uvědomen. Dále soud zjistil, že žalovaný byl o vrácení částky upomínán, avšak bezvýsledně, žalovaný, ač řádně předvolán, se nedostavil, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřil. Po právní úvaze soud podřadil situaci pod ustanovení § 2395 obč. zák., kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Takto tedy vznikla povinnost žalovaného vrátit poskytnuté prostředky. Dále soud podřadil situaci pod ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Takto tedy pohledávka přešla na nynějšího žalobce. Obecně takto vznikla situace předvídaná jasnozřivým zákonodárcem v ustanovení § 1721 obč. zák., kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Ježto žalovaný je s placením svého dluhu v prodlení, podřadil soud situaci pod ustanovení § 1970 obč. zák., kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, i zde soud žalobci přitakal. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil účelně k uplatnění svého práva proti žalovanému, který ve věci úspěšný nebyl (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 4 588 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 5 700 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, těchto úkonů bylo 4, příprava, převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast u jednání soudu, dále si právní zástupce účtoval cestovné osobním vozidlem [značka vozidla ], s průměrnou spotřebou dle OTP 5,3 l /100 km, na vzdálenost 108 km obě cesty, vyhlášková cena paliva 44,10 Kč/litr nafty, amortizační cena za km 5,20 Kč, dále náhradu za ztrátu času podle § 14 téže vyhlášky 4 půlhodiny po 100 Kč, k odměně advokáta přísluší prokázaná 21% DPH, cestovní náklady jsou vzhledem k násobnému jednání u soudu kráceny jednou třetinou, celkem tedy náklady řízení činí 34 118 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.