11 C 95/2023-25 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 2. 2. 2023. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru, kde žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit 40 798 Kč jako kapitalizovaný úrok z částky s úrokovou sazbou 10,4 % ročně, administrativní poplatek 6 328 Kč, a náklady za INKASO 29 075 Kč, celková částka měla být zaplacena ve 100 týdenních splátkách po 908 Kč, poslední splátka 7. 8. 2017, žalovaná však neplatila řádně a včas a poslední splátka byla uhrazena 21. 8. 2020. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky tvrdil, že posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové poměry a žalobce si vyžádal od žalované doklady, které byly zaznamenány do zákaznické karty a mezi těmito doklady měly být dle tvrzení žalobce, pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce, nájemní smlouva atd. Ze zákaznické karty sepsané mezi žalobcem a žalovanou soud zjistil, že žalovaná uvedla čistou mzdu 6 734 Kč,„ opatrovnický“ 8 000 Kč, a v rubrice další příjmy domácnosti bylo uvedeno 16 500 Kč, bez dalších potvrzení. Žalovaná jako účastnice řízení uvedla, že čistý měsíční příjem uvedený v kartě obnášel její výplatu částečného invalidního důchodu a dále příspěvek na péči o nemohoucí matku 8 000 Kč, onen další příjem domácnosti obnášel starobní důchod matky žalované. Po úmrtí matky žalované se tato ocitla bez těchto příjmů a shodným tvrzením účastníků soud zjistil, že žalovaná již zaplatila z poskytnuté zápůjčky celkem 50 786 Kč. Po provedeném dokazování a právní úvaze soud podřadil obecně situaci pod ustanovení § 2390 obč. zák., kde je uvedeno, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Takto vznikl mezi žalobkyní a žalovanou obecně závazkový právní vztah dle § 1721 téhož obč. zák., kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Ježto byla pohledávka postoupena, soud podřadil situaci pod ustanovení § 1879 a 1880 odstavec 1 a 2 obč. zák., kde je uvedeno, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Soud tedy žalobu posoudil jako opodstatněnou a žalobě vyhověl. Smluvní vztah mezi účastníky se dále řídil režimem zákona č. 257/2016 Sb., jehož odstavec 1 písm. a), b) uvádějí, že činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ustanovení § 2 odst. 1 téhož zákona uvádí, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Poskytovatel úvěru byl povinen s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet tento úvěr, neboť takto mu ukládá § 84-86 téhož zákona. Pokud žalobce uvedl, že si vyžádal výplatní pásky a nájemní smlouvu žalované, toto z provedeného dokazování nevyplývá, žalovaná byla v dobu poskytnutí úvěru invalidní důchodkyní s příjmem blížícímu se životnímu minimu, pečovala o nemocnou matku a dále pobírala příspěvky na péči a žalobce akceptoval jako její příjmy příjmy dále ve formuláři nespecifikované, tedy starobní důchod matky žalované, tedy příjmy, které nebyly příjmem žalované. Žalobce tedy s odbornou péčí nepostupoval a soud proto přisvědčil stanovisku žalované a smlouvu právně posoudil jako neplatnou. Pokud bylo plněno na základě neplatné smlouvy, připadala by v úvahu kvalifikace podle § 2991 odst. 1, 2 alinea první občanského zákoníku, kde je uvedeno, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Ježto smlouvu o úvěru soud posoudil jako neplatnou, bylo plněno bez právního důvodu a žalovaná by byla povinna vydat bezdůvodné obohacení, ale poskytnutou částku již zaplatila, tedy vztahy mezi účastníky jsou vypořádány a soud žalobu zamítl jako neopodstatněnou. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložila účelně k uplatnění svého práva proti žalobci, který ve věci úspěšný nebyl (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 2 740 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, těchto úkonů bylo 3: porada s klientem, převzetí věci, sepsání odporu, účast u jednání soudu, dále si právní zástupce účtoval cestovné osobním vozidlem [značka vozidla ] [jméno], s průměrnou spotřebou dle OTP 6,9 l /100 km, na vzdálenost 160 km ze sídla advokáta k Okresnímu soudu ve Znojmě a zpět, vyhlášková cena paliva 41,20 Kč/litr, amortizační cena za km 5,2 Kč, dále náhradu za ztrátu času podle § 14 téže vyhlášky 5 půlhodin po 100 Kč, k odměně advokáta přísluší prokázaná 21% DPH, která činí 2 290,20 Kč, celkem tedy náklady řízení činí 13 196,20 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.