12 C 163/2022-65 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 30. 11. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 32.781 Kč s příslušenstvím. Dluh vznikl ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 24.960 Kč (půjčka 15.000 Kč, souhrnný poplatek 9.960 Kč) formou 52 týdenních splátek po 480 Kč. Nehradil však splátky řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím sjednané doby. Celková výše úhrad činila 962 Kč. S účinností ke dni 18. 2. 2020 došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze smlouvy o půjčce [číslo] smluvních podmínek smlouvy o půjčce soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný jako zákazník se dohodli dne 2. 3. 2006 na poskytnutí půjčky pro žalovaného ve výši 15.000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit 15.000 Kč, poplatek 9.960 Kč, celkem 24.960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Na druhé straně soudu předloženého formuláře pak sice byla obecná ustanovení, v nichž byla m.j. uvedena též RPSN půjčky, toto však nebylo podepsáno a soudu tak nebylo věrohodně prokázáno, že mezi účastníky byla platně sjednána sazba RPSN. Smlouvou o postoupení pohledávek společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem ze dne 6. 1. 2021. Výzvou před podáním žaloby ze dne 11. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Soud posuzoval daný nárok žalobce na plnění ze smlouvy o půjčce podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění od 1. 1. 2014, dle kterého, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2010 pak souběžně platil zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., kde byla zakotvena povinnost písemné formy, uvedení RPSN, max. výše úvěru, všech plateb s úvěrem souvisejících, způsobu placení a možnosti předčasného splacení, nedodržení pak bylo sankcionováno tak, že nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. Na základě toho pak soud vyšel z toho, že právní předchůdce žalobce žalovanému půjčil částku 15.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit, uhrazeno bylo 962 Kč, nebylo však doloženo, že by mezi účastníky byla sjednána RPSN. Soud proto žalobci přiznal částku 14.038 Kč, kdy žalobce dále požadoval další platby, podle platného zákona pak tato ujednání nebyla platná, a proto nebyly nároky na poplatky posouzeny jako oprávněné. Skutečností je, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním dluhu, proto je povinen hradit též úroky z prodlení v souladu s ust. § 517 z.č. 40/1964 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle míry úspěchu ve věci, kdy poměr úspěchu a neúspěchu byl zhruba stejný, proto nebyla přiznána náhrada nákladů řízení ani jedné straně.