12 C 165/2023-39 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 111.789,01 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru skládající se z půjčené částky 60.000 Kč, kapitalizovaného úroku 13.980 Kč a dalších poplatků, podle které měl žalovaný splácet úvěr v celkové výši 130.900 Kč měsíčně po 6.545 Kč. Žalovaný splácel nepravidelně a dostal se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 20. 10. 2020. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 50.861 Kč. 2. Žalovaný uvedl, že je pravdou, že částku 60.000 Kč převzal, když však bylo jednáno o poskytnutí úvěru, ze strany úvěrujícího nebylo řešeno, jaké má žalovaný náklady na energie apod., žalovaný uváděl, že má dvě děti, nebylo však řešeno, jak jsou staré, kolik je členů domácnosti, příjmy domácnosti také řešeny nebyly. Pouze předložil pracovní smlouvu, tři nebo čtyři výplatní pásky, nedokládal ani vlastnictví nemovitosti, nic víc s ním řešeno nebylo. Nikdo se jej neptal, zda má nějaké další úvěry nebo půjčky, přičemž v té době měl i další závazky. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 60.000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 60.000 Kč, úrok ve výši 13.180 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 38.700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 5.620 Kč, poplatek za inkaso 12.600 Kč, tedy celkem částku 130.900 Kč ve 20 splátkách ve výši 6.545 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 25 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 4. Dále byl soudu předložen formulář žádosti o úvěr, ve kterém jsou uvedeny osobní údaje klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedl žalovaný, že je zaměstnán od 30. 7. 2014 a dále uvedl svůj čistý měsíční příjem 30.749 Kč, výdaje celkem 10.040 Kč, uvedl, že má dvě vyživované děti. Nebylo uvedeno, jak bylo přezkoumáno, kolik je členů domácnosti, jaké jsou výdaje domácnosti. Doložil pouze pracovní smlouvu a výplatní pásky. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář, ze kterého je patrné, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka z tohoto případu byla postoupena na žalobce, což žalobce oznámil písemně žalovanému. 6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že žalovaný skutečně převzal částku 60.000 Kč, vrátil částku 50.861 Kč. 15. Podle § 2991 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Soud tedy dospěl k závěru, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které bylo vráceno pouze co do částky 50.861 Kč, dluh tak činí 9.139 Kč. Ve zbytku pak žaloba byla zamítnuta pro její nedůvodnost. Žalovaný pak byl vyzván k úhradě a dostal se tak do prodlení, žalobce má proto nárok též na úrok z prodlení podle § 1970 o.z. 17. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy ve věci byl větší mírou úspěšný žalovaný, jemuž však náklady řízení nevznikly.