12 C 214/2023-47 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 6. 2023 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky 15.900 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaná požádala společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], o úvěr, dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, téhož dne společnost žalované půjčila částku 10.000 Kč. Žalovaná převzala částku v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru. Zavázala se vrátit částku 10.000 Kč a zaplatit částku 8.000 Kč (sestávající z úroku 2.000 Kč, administrativního poplatku 2.000 Kč, inkasního poplatku 4.000 Kč) jakožto celkové náklady spotřebitelského úvěru, celkem 18.000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. Nehradila však splátky řádně a včas. Celkově byla zaplacena částka 2.100 Kč. Žalobce se tak žalobou domáhá zaplacení částky 10.000 Kč na jistině, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 366,69 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.533,31 Kč. 2. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobce. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 4. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 10.000 Kč, uvedla, že má dvě nezaopatřené děti, její příjmy sestávají ze státní podpory – rodičovská 10.000 Kč, dále 1.000 Kč a dalších příjmů bez podrobné specifikace 4.000 Kč, výdaje činí 12.329 Kč opět bez podrobné specifikace. Je vedena na úřadu práce, doložila doklad o přiznání rodičovské a složenky – opět bez podrobné specifikace. Z předložených dokladů není zřejmé, že by se věřitel zabýval podrobně majetkovou a výdajovou situací žalované. 5. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] [název půjčky] soud zjistil, že ji uzavřeli dne [datum] společnost [právnická osoba], jako věřitel a žalovaná jako dlužník, úvěr činil 10.000 Kč, celková dlužná částka splatná dlužníkem 18.000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ porušení povinnosti zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 19. 4. 2023. 7. Výzvou k plnění ze dne 30. 5. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. 8. Žalobce soudu dále doplnil, že kromě podpory v rodičovství 10.000 Kč věřitel vyšel též z toho, že žalovaná má další příjmy 4.000 Kč, k tomu je třeba uvést, že nebylo nijak doloženo, co se těmito tvrzenými příjmy rozumí a jak toto bylo ze strany věřitele před uzavřením úvěrové smlouvy ověřeno. Doloženo bylo, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek 10.000 Kč na jedno nezletilé dítě, dále bylo doloženo, že má další dítě, na obě děti by měla podle dohody s jejich otcem dostávat výživné 2.000 Kč na každé dítě. 9. Nutno je uvést, že není správné, že do příjmů žalované byly zahrnuty též platby výživného a přídavky na děti, kdy tyto dávky nejsou příjmem žalované, ale dávkami dětí, které pouze jsou vypláceny k rukám žalované jako jejich zákonné zástupkyni. 10. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla v daném případě podána zcela důvodně. 11. Podle § 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem bylo jednáno o uzavření smlouvy o úvěru. Dále bylo doloženo, že předmět úvěru byl žalované reálně předán, tedy převeden do její dispozice. 18. Při rozhodování soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel řádně nezjistil a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného. 19. S ohledem na shora uvedené má žalobce vůči žalované právo na to, aby mu žalovaná zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků (tj. 7.900 Kč), a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Ve vztahu k částce 7.900 Kč má žalobce právo i na to, aby žalovaná zaplatila úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované. Ve zbytku pak žaloba pro svou nedůvodnost byla zamítnuta. 20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2) o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.