12 C 70/2023-54 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 38.168 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] poskytl žalovanému půjčku ve výši 10.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 6.640 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách. Dále právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] poskytl žalovanému půjčku ve výši 11.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 7.304 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách. Mezi stejnými účastníky pak byla uzavřena stejného dne i smlouva o půjčce [číslo] na základě které věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 8.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 5.312 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách. Žalovaný však poskytnuté půjčky řádně a včas nehradil. Právnímu předchůdci žalobce proto vzniklo právo na uhrazení zbývajících dosud neuhrazených částí celkové dlužné částky. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným s účinností ke dni [datum] na žalobce. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. Ze smluv o půjčce ze dne č. a ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla ve třech případech uzavřena smlouva o půjčce, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému půjčky, a to v prvním případě ve výši 10.000 Kč, kdy žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6.640 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách po 320 Kč. V druhém případě se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému 11.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7.304 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách po 352 Kč. Ve třetím případě se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému ve výši 8.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5.312 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách po 256 Kč. Podpisem smluv žalovaný potvrdil, že částky převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. [právnická osoba] postoupila svoje pohledávky za žalovaným na žalobce. O postoupení pohledávek byl žalovaný informován dopisem původního věřitele. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Smlouva o půjčce byla uzavřena před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku se tak smluvní vztah nadále řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 657 o. z., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla ve třech případech uzavřena smlouva o půjčce. Dále bylo doloženo, že předměty půjčky byly žalovanému reálně předány. V souladu s ustanovením § 657 o. z. a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byl žalovaný povinen vrátit právnímu předchůdci žalobce dohodnutým způsobem předměty půjčky. Žalovaný v řízení netvrdil a ani žádným způsobem nedoložil, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení půjčky nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být půjčka vrácena, proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení dlužné jistiny a ohledně úroku z prodlení, neboť nezaplacením půjčky ve lhůtě splatnosti se žalovaný následujícího dne po splatnosti jednotlivé splátky dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti, dle § 517 odst. 2 o. z. tak žalobci přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.705 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.527 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38.168 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč. Pro úplnost soud dodává, že k aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor, kde žalobce doplňuje jen výše uvedené údaje, a ostatní skutková tvrzení zůstávají nezměněná.